Zase o chybějícím smyslu

Řeč pochopitelně nepůjde o našch slepých či hluchých bližních, leč opět o novém občanském zákoníku.

Už jsme si opravdu mnohokrát připomínali slavné, ba přímo nesmrtelné ustanovení § 2 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého se nikdo nemůže dovolávat slov zákona proti jeho smyslu.

Řešili jsme tudíž například složitou otázku, co dělat, ukazuje-li se, že zákon žádný smysl nemá.

Pokud zákon žádný smysl nemá, znamená to, že slova zákona platí bez omezení? Nebo se slov, jež nějaký ten význam zpravidla mají (kromě účelově vytvořených abstraktních novotvarů typu: huhhyxryyyx) naopak nelze dovolávat, nemá-li zákon žádný smysl (neboť v takovém případě je mezi nulovým smyslem zákona a významuplným slovem nebetyčný a tedy nepřekonatelný rozdíl)?

Zdá se však, že dokonce i nový občanský zákoník přece jenom nějaký smysl má. Můžeme z něj totiž vypozorovat nesmírně záslužnou snahu ulehčit našim přetíženým soudům.

Hlavní pan prosazovatel tuto úctyhodnou snahu projevoval ostatně už dávno: vzpomeňme, jak před pár lety intenzivně avizoval zvýšení soudních poplatků (výroky o budoucím masivním zdražení soudních poplatků samozřejmě naprosto zahltil soudy, avšak pouze dočasně, jenom na dlouhé roky dopředu). Potom ovšem rázně postoupil od slov k činům a třeba poplatek za výpis z obchodního rejstříku masivně zdražil ze sedmdesáti korun na dvacet (což ministerské pokladně jistě přineslo nevídané příjmy).

I v novém občanském zákoníku je snaha ulevit soudům téměř na první pohled zřejmá.

Vždyť podle jeho § 14 odst. 1 si každý může ke svému právu pomoci sám, je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě. Protože naše soudy jsou přetížené, zásah veřejné moci přijde pozdě prakticky vždy, je smysl zákona jasný: Pomoz si sám!

Samozřejmě tím páni autoři, jako ostatně vždy, otevírají vrátka především sobě. Oni jsou totiž ti, kdo vždy budou trvat na svém a vždy budou rázně a protikorupčně bojovat o své zájmy. A logicky nikdy neustoupí.

To samozřejmě plyne již z toho, že ustoupí moudřejší, což je ovšem podle Einsteina důvodem vlády pitomců (jak jsme ostatně viděli třeba lety na právech v Plzni, kdy po strašlivém podezření, že se poztrácelo více než třicet disertací, tehdejší vedení odstoupilo, načež se dizertace obratem našly, ovšem překvapivě na místě, kde je rozhodně nikdo nečekal a nehledal, totiž v knihovně, přičemž na plzeňských právech také Einsteinem předpokládaný následek neprodleně nastal).

Na druhou stranu však z moudrých slov takového pana Wericha (jakkoli studoval práva, takže taky nebyl bez chyby) bohužel plyne, že se pánům autorům a jejich veledílu svépomocí ani jinak asi neubráníme.

Neboť, jak truchlivě pravil právě pan Werich: blbost se nedá léčit fackami.

« Zpět