Zase včerejší

V prvé řadě bych velmi rád své čtenáře uklidnil, neboť chápu, že jsou zaskočeni, chápu jejich šok a smutek, ale, jak jsem už napsal, opravdu bych je moc chtěl uklidnit. Takže, vážení přátelé, moc a moc prosím, uklidněte se.

Včera jsme si prožili svátek prvního dělnického prezidenta, jehož poněkud neuvědomělí rodiče pokřtili po svatém Klementovi, třetím nástupci svatého Petra v Římě, neboli třetím papeži v historii. Jeho Klementské apokryfy byly sice posléze odhaleny jako pozdější plagiát, ale svatozář mu už zůstala, což svědčí o tom, že je to vlastně pořád stejné, tehdy i dnes. Možná, že i v elektronickém věku se sem tam vyskytne nějaký drobný kopista, ale, jak nám zcela nekompromisně praví dnes už i etický panel jedné nejmenované univerzity, titul ani případnou svatozář mu sebrat nelze, i když několik podivných blábolistů zarputile a pořád tvrdí opak.

Z toho ovšem plyne poučení, že dokonce i stokrát (ba tisíckrát a zřejmě i víckrát) opakovaná lež se stane pravdou jen někdy (ačkoli podle některých to, co předváděli bývalí novopečenci, není lež, ale trvalá indispozice). A tak se lidé prostě a obyčejně radují, že už se po chodbách nepromenáduje strategický proděkan a neukazuje proděkanským kolegům na ty, které je třeba z fakulty strategicky odejít, ba ani jiné zlé přízraky, zatímco bývalí novopečenci se svými dvěma (nebo že by byli vážně dokonce tři?) studentskými kamarády a sponzory v jedné osobě zůstali jako kůl v plotě – nepřipomíná Vám to něco?

Aha, teď mne tak napadá, že těm z Vás, kteří snad netrávili včerejší den přilepeni na obrazovku nejmenované veřejnoprávní televize, mohlo uniknout, proč by se vlastně měli uklidňovat. Možná, že jim opravdu uniklo, jak si zmíněná televize se svou typickou tvůrčí fantazií, téměř dosahující hloubky myšlenek průmyslových kamer, přetvořila nezajímavou realitu sice jako vždycky, leč tentokrát přece jen způsobem poněkud překvapivým, až zarážejícím. Po vzoru aktuálních novinek se tedy budeme věnovat starým zprávám, protože však samozřejmě nedosahujeme ani zdaleka jejich kvalit, nebudeme pitvat, co se aktuálně přihodilo před řadou měsíců či let, ale vrátíme se jen ke žhavému včerejšku (tedy, část jsem ho musel procourat venku, a zas až tak žhavý mi nepřipadal). Takže tedy ten včerejšek.

Ne, že bych snad právě já za každou cenu trávil celé dny přilepen k obrazovce, dovoluji si totiž preferovat intelektuálně podstatně náročnější zábavu, například spaní, ale zavolali jste mi, a tak jsem si to nakonec poslechl na vlastní zvídavé uši aspoň ve zprávách v 18.30.

S hlubokou a opravdovou znalostí věci, jakož i obvyklou precizností, nám sdělovací prostředek poreferoval o zpětvzetí jedné žaloby proti jedné nejmenované univerzitě, přičemž k tomu moudře dodal, že možná pochybení při studiu odhalil zesnulý předseda Nejvyššího správního soudu. Nuže, nebojte se, opravdu tomu tak není, vůbec ne, ani neodhalil, ale hlavně ani zesnulý. Konec konců, co by se taky mohlo stát šťastnému držiteli zázračného ošmataného notýsku (všimli jste si, že prakticky všechny kouzelné rekvizity jsou náležitě a láskyplně ošmatané, umaštěné a upatlané?), který říká (tedy ten notýsek) vždy něco jiného, nežli zdvojená elektronická evidence (a podle médií má před nimi zásadní přednost), takže by mu ho i ten darebný kluk potterovská musel závidět. Ale kdo ví, třeba nešlo jen o standardní lemplovství, třeba se onen sdělovací prostředek rozhodl špatně vymyšlenou kauzu konečně po zásluze pohřbít, včetně jejích aktérů, pardon, autorů.

No, kromě svatého Klementa patřil včerejšek také spíše poněkud regionálněji orientovanému svatému Kolumbanovi. Jsou totiž dny patřící hned více svatým, a dny naopak docela bez nich. Kromě toho, že byl svatý, Kolumban prý taky jako jeden z prvních viděl lochnesskou příšeru, jíž popsal jako oslizlého tvora s koňskou hlavou bez vlasů a upřeným tupým, ale zlým, pohledem, což nám samozřejmě docela jistě nepřipomíná nic a nikoho.

« Zpět