Zásluhy

Asi by se mělo někam napsat, vyškrábat či dokonce vytesat: Vladimíra Dvořáková se zasloužila o rozvoj právnického myšlení.

Ne, teď nemám na mysli, že sedí v jakési správní radě instituce účelově zaměřené na soudce a státní zástupce (CEELI Institut), to je konec konců spíše motání všelijakých sítí, o nichž sama radostně prohlašuje, že jsou mafiánské.

Mám na mysli to, že vyprovokovala snad každého slušného, normálního člověka, zejména všechny právníky, k přemýšlení, jak co nejefektivněji zamezit její zvůli, šikaně, nepravdivému osočování, bezpráví a zneužívání moci.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podle ustanovení § 79 odst. 5 písm.f) zákona o vysokých školách neudělí akreditaci, nevydala-li Akreditační komise souhlasné stanovisko (ona ho ovšem vydala, jak si může každý přečíst, i když ho vydala jen do října 2012, kteréžto omezení už samozřejmě bylo nad rámec toho, co podle zákona smí, ale budiž). V případě plzeňských práv totiž o udělení akreditace vůbec nejde, jde o její prodloužení. Podle § 80 odst. 2 zákona o vysokých školách se ustanovení § 79 téhož zákona použije přiměřeně na řízení (!) o prodloužení akreditace.

To nás dovádí ke známé skutečnosti, že systém právních norem se dělí mimo jiné na normy hmotněprávní a normy procesní. Normy hmotněprávní říkají například, že dlužník je povinen splnit dluh, že smlouva o převodu nemovitosti musí být písemná, že podmínkou udělení akreditace je souhlasné prohlášení Akreditační komise, anebo že zneužití práva je zakázáno. Procesní předpisy určují, že žalobce sedí vpravo od soudce a žalovaný vlevo, jak má vypadat rozsudek, nebo do kdy se proti němu podává odvolání. Proces se jinak (neboli právnicky) jmenuje řízení (třeba podle § 1 občanského soudního řádu).

Už kdysi dávno jsem psal, že pokud se žalovaný držitel hradu bude bránit tím, že žalobkyně, domáhající se vlastnictví hradu, jej po svých předcích nemohla zdědit, protože její prapraprababička byla čarodějnice a čarodějnice tehdy dědit nesměly, takže ho ona prapraprababička sama nezdědila a nikdo ho proto nemohl zdědit po ní, bude soud možná nakonec muset zjišťovat, zda prapraprababička byla čarodějnice (tj. bude pátrat po tehdy platném hmotném právu). Nebude však muset zjišťovat stupeň oholení žalobkyně, ačkoli prokázané oholení ženy zakládalo podle týchž pravidel domněnku čarodějnictví (přičemž stupeň oholení odpovídal stupni čarodějnictví), protože v procesu se postupuje podle současných pravidel. Jinak řečeno, zatímco i se starou hmotněprávní normou se soud musí trápit, na starou procesní se může (ba i musí) vykašlat.

Abychom se ovšem vrátili od neholených čarodějnic k akreditacím: pokud se podle § 80 odst. 2 zákona o vysokých školách onen § 79 použije jen v řízení (v procesu) o prodloužení akreditace, pak se použijí jen ustanovení o náležitostech žádosti, lhůtách pro rozhodnutí a podobně. Hmotněprávní podmínka (souhlasné stanovisko Akreditační komise) se ovšem nepoužije, protože se použijí jen ustanovení procesní (jen ustanovení o řízení).

Jinak řečeno, stejně jako se starou hmotněprávní normou se soud musí trápit, zatímco na starou procesní se může (ba i musí) vykašlat, tak zatímco při udělení akreditace se ministerstvo musí trápit s případnými nesmyslnými stanovisky Akreditační komise, v případě prodloužení akreditace se na ně může klidně vykašlat.

Jak jsem už říkal, Vladimíra Dvořáková se zasloužila o rozvoj právnického myšlení.

« Zpět