Zasněžená

Nádherný pohled z oken na nezvykle zasněžená města kupodivu inspiroval mnohé z Vás nikoli ke snění například o vánocích bílých, prostě o nějakých hezkých věcech, ale naopak k zamyšlením nad právnickými veletoči, jež nám (naštěstí jen velmi, velmi vzácně, protože většinou pro samé piklení nemají čas potřebný k vytváření těch nejkurióznějších a nejnepravděpo­dobnějších právních blábolů) bývalí novopečenci předkládají.

Tak mi třeba jeden z Vás poměrně vyčítavě napsal, že vůbec nedoceňuji nezměrný význam návrhu nového občanského zákoníku, a tím, že si tohoto dědictví minulosti, případně kopie dědictví minulosti (třicátých let minulého století) dostatečně nepovažuji, nedoceňuji ani, že nejen Vy všichni, ale i já sám bych se měl mnohem lépe, především v posledním roce, kdyby byl tento návrh již přijat a proměněn v platnou právní úpravu. Pisatel dodává, že je ovšem moc dobře, že už se kodexy nemusí tesat do kamene (například Chammurappiho zákoník byl vytesán do dioritu), takže ani kodex takhle nestvůrné velikosti by nezpůsobil akutní nedostatek kamene na trhu, nanejvýš by nadarmo padly nějaké ty lesy. Avšak mnoho z loňských nesmyslných problémů by si mnoho slušných lidí ušetřilo, píše stále onen nesmiřitelný kritik mých úvah s odkazem na § 1148 odst. 2 návrhu občanského zákoníku. Pokud by se někomu z Vás nechtělo pátrat v nekonečném slovníku nářečí 19. století (neboli onom návrhu zákona), abyste zjistili, čím nás jeho § 1148 odst. 2 mohl zachránit před novopečenskými intrikami a posléze diktaturou, dovolím si ocitovat příslušné ustanovení v P.S.

Samozřejmě, že bychom všichni (včetně mé nehodné maličkosti) nezměrně vydělali na tom, kdyby onen návrh vstoupil již dříve v platnost a účinnost, a pokud možno byl rozšířen i na všechny sféry života společnosti. Když si tak vzpomenu na před zhruba deseti svědky daný příslib bývalého strategického proděkana a hlavně jeho šéfa, že ani pedagogové ani studenti nebudou šikanováni, či dokonce vyhazováni ze školy, a že nejenže nikdo nebude dehonestován pro nedostatek nepřátelství ke mně a mým kolegům, ale dokonce nebudeme dehonestováni ani my, jen prostě proběhne obyčejná generační výměna na vedoucích postech, jak bych se dětinsky radoval, kdyby tehdy platil § 3 odst. 2 písm.d) návrhu o tom, že daný slib zavazuje.

Jiný by třeba radostně skotačil nad tím, že člověk může i za úplatu na jiného převést vlasy, což hodlá stanovit § 111 odst. 1 návrhu (dobře chápu, jak se některým bez tohoto paragrafu dnes velice těžce žije). A jak by nadšeně výskali studenti a absolventi, kdyby v době jejich nedůvodného, leč krutého a bezohledného pomluvení platilo, že použití a výklad právního předpisu nesmí vést ke krutosti a bezohlednosti (§ 2 odst. 3 návrhu). Jedině pisatel, původně sepisující hanlivé anonymy a posléze obdobné paskvilózní texty pro změnu opatřené nečitelným podpisem, by splakal nikoli nad výdělkem tisíc korun za hodinu psaní blábolů, ale naopak, splakal by bez výdělku, neboť podle návrhu nikdo nesmí těžit ze své nepoctivosti (§ 6 odst. 2 návrhu).

Jak kdysi napsal jednu dobu všemi nepříliš zaslouženě uctívaný a obdivovaný pan Karel, převzetí moci chudými musí být nezvratné, a aby takovým bylo, musí chudí nastolit přechodné období mezi kapitalismem a komunismem, přechodné období, jež nemůže mít jinou povahu, než povahu diktatury, diktatury proletariátu. Jsouce chudí, proletáři nemohou nic ztratit, leda své okovy (pardon, aby snad nedošlo k mýlce, tohle vymyslel pan Karel Marx). Bývalí novopečenci sice hbitě nastolili hrůzovládu, jenomže se skromně domnívám, že myšlenky páně Marxovy o diktatuře chudých si špatně vyložili (a jen omylem je tedy vztáhli na svou vlastní diktaturu). Pan Karel Marx totiž, pokud vím, nemyslel chudé duchem.

P.S. Podle § 1148 odst. 2 návrhu občanského zákoníku hrozí-li škoda, musí být dobytek hlídán.

« Zpět