Zastoupení

Jsou lidé, kteří pořád a pořád musí bojovat s všelijakými schválnostmi. Zkuste si například představit, že jste mladý, štíhlý, úspěšný ministr, a Vaši zlotřilí podřízení Vám podstrčí úplně jiný návrh zákona, než jaký máte předložit (a Vy ho navíc s razantností sobě vlastní v oné nechtěné podobě prosadíte), nebo že Vám napíšou úplně jinou přednášku, než jakou potřebujete, a ještě do ní zakomponují osobní povzdechy nad tím, jak jste ztloustli?

I když to poslední možná byl vlastní přínos, protože třeba i na nedávných narozeninách nejmenovaného pana exministra vnitra se všichni rozplývali nad tím, jak osobnost páně ministrova vyrostla (zejména v pase). Bylo ovšem velkorysé, že pan rozpínající se (objemově, alespoň podle vlastní přednášky pro studenty ekonomie, kteří naštěstí pro sebe téměř nedorazili) se při svém královském majestátu milostivě rozhodl a vládní limuzínou dorazil pogratulovat. Přitom, kdyby nebyl tak skromné povahy, mohl by se nadutě povyšovat, protože v lidovém hlasování o krále slavně a drtivě zvítězil s 2860 hlasy z 6234, zatímco hostitel, kdysi zvaný Íčko, v téže soutěži o krále (justiční mafie) těžce propadl (s ubohými třemi stovkami hlasů).

Leč neměli bychom zapomínat na nejnovější objevy. Zejména státní zástupci si náležitě oddychnou. Namísto toho, aby trávili nekonečné hodiny v soudních síních, budou se moci věnovat čemukoli zábavnějšímu a za sebe do soudní jednačky pošlou nějakého advokáta či koho. Pod slušně se proslavujícím č.j. 772/2011-OSD-ENA/4 totiž pan ministr předložil skvělý výklad o tom, že právem nejen účastníka, ale i veřejného žalobce je nechat se zastoupit. A co teprve, až se nechají podle tohoto objevného principu zastoupit soudci! A poslanci, a senátoři, a prezident.

Nebo že by snad panu ministrovi i tentokrát někdo něco podstrčil? Konec konců, cituje se tam i akademický slib, který skládají absolventi plzeňské právnické fakulty a v němž slibují, jak budou svou alma mater podporovat a pomáhat jí a vůbec dělat vše, aby nesnižovali, ale naopak zvyšovali její důstojnost, i váhu a důstojnost právnického povolání.

Spoustě z Vás se samozřejmě zdá, že nic z toho pan ministr nedělá a nikdy nedělal. Ale připomeňme si třeba dávný konec dubna 2010 (a třeba i naši úvahu Skandální odhalení z 30.4.2010). Pan ministr přece prohlásil, že na plzeňských právech nikdy nebyla žádná mafie (což musí jako její řádně a jednoznačně zvolený král vědět nejlíp!), že nebyli žádní rychlostudenti (ty rychlostudenty, kteří studovali příliš dlouho, navíc povyhazoval, tedy vyjma svých proděkanů, na něž se očista pochopitelně nevztahovala), žádné práce nechyběly (už starý pan rektor na podzim 2009 marně volal do médií, že se našly, překvapivě v knihovně), uznávání ukrajinského studia bylo v pořádku (jak by ne, když ho celou dobu provádělo ministerstvo školství). A paní předsedkyně Akreditační komise s ním, jako vždy, nadšeně souhlasila.

Neřekl to sice zrovna takhle. Řekl tenkrát, že problémem byly hlavně (jen?) kurzy celoživotního vzdělávání (jen na okraj, a v těch se nevzdělávají studenti a vzdělávání v nich není studiem).

Kdyby na právech byla mafie, ztrácely se práce, studovalo se všelijak, určitě by hlavním problémem nebyly zrovna nějaké kurzy, nemyslíte?

Takže, pan ministr opravdu udělal vše, aby nesnižoval, ale naopak zvyšoval důstojnost své alma mater. A objevy, opepřené plzeňským akademickým slibem, mu tudíž nikdo nepodstrčil, ale naopak se nim bude hrdě hlásit. Takže se máme, jako obvykle, na co těšit (třeba na to, až ho konečně někdo zastoupí)!

« Zpět