yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Když začalo to, co média zarputile označují jako kauzu plzeňských práv, vycházelo najevo, že na docela jiné škole děkan rozdal tituly Ph.D. svým starším kolegům, protože je prostě potřebovali, ještě na jiné škole že studenti složili první zkoušky hned v den svého přijetí a dokonce na ještě úplně jiné škole, že studentka musela být při obhajobě své práce nahá. Nic z toho ale média moc nezaujalo, všichni totiž s napětím čekali, co za hrůzy se objeví v Plzni.
Navíc nikomu z oněch jiných škol nehrozilo odebrání titulu, protože šlo o fatální chyby učitelů, případně vedení těch jiných škol, nikoli jejich studentů, a ačkoli doktor Čermák svou analýzu možností odebírat tituly pečlivě tají, je zřejmé, že by mohlo jít (podle mne, ale třeba i dr. Rychetského nebo dr. Motejla, kteří o tom mluvili v televizi, to ale nejde) sebrat tituly jen těm, kteří je získali nějakou lstí nebo jiným nepoctivým jednáním. Ostatně i komunisté brali v padesátých letech, kdy to naposledy legálně šlo, akademické tituly jen těm, které sami soudili, a ne těm, kterým je udělili jim nesympatičtí lidé.
Přiznám se, že jsem se té zprávy trochu obával. Nikdy za dobu svého působení v Plzni jsem nebyl proděkanem pro doktorské studium, takže jsem informace neměl tak říkajíc z první ruky a mohl jsem si jen představovat, co lstiví a titulu chtiví studenti doktorského studia mohli asi tak napáchat.
Výsledek bohatě předčil očekávání: Na některých protokolech chybí razítko (v žádném předpisu jsem nenašel, že tam musí být), některé komise neschválila vědecká rada (schválila jen jejich členy, protože tak to stanoví zákon), předseda některých komisí byl sice docent (předseda by měl být docent nebo profesor), nebyl to však právník, ale filozof, někteří oponenti v posudku poukazují na to, že četli i posudek druhého oponenta a v něčem na něj odkazují a souhlasí s ním a tak dál.
Za co z toho může student? Student protokol o státní doktorské zkoušce ani nevidí, natož aby mohl ovlivnit, jestli na něj sekretářka někdy (den, rok, pět let?) po zkoušce práskne razítko nebo ne.
Už vidím upoceného, vynervovaného studenta, jak se dotazuje zkoušejícího, jestli byla komise schválena vědeckou radou (když navíc konkrétní složení komise ani schváleno být nemusí, jen musí být schváleny osoby, které mohou být členy komisí) nebo jestli paní sekretářka posléze nezapomene orazítkovat protokoly (i když jí to žádný předpis neukládá).
Zpráva se zmiňuje o tom, že hodnotila kritéria dohodnutá se šéfkou Akreditační komise. To je ta dáma, která prorokovala, že komunismus v Jižní Americe zvítězí a že na plzeňských právech působí mafie.
Jestli z toho zbylo zjištění, že papír, který nemusí být orazítkovaný, skutečně orazítkovaný není, měli by se proroci nad sebou hluboce zamyslet.
Jen aby komise opravdu hledala kriteria dohodnutá se šéfkou Akreditační komise. Aby nehledala podporu pro její podivná proroctví. Pan Jančík by mohl vyprávět. Ukázal index, ukázal diplomovou práci a stejně to pořád není ono. Zkoušela ho přece docentka, která tragicky, nečekaně a relativně velmi mladá zemřela několik let potom, co ho vyzkoušela. To abych se bál o své tituly: nedávno jsem se totiž se smutkem dočetl, že zemřel skvělý profesor, který mne před třiceti lety zkoušel u státnic (a bylo nás tam jen ten den asi patnáct!). Software je taky dobrý sluha jen někdy, prozradí například, kdy byl ten či onen text aktualizován, prostě změněn. U osob, které média označují jako ty, u nichž komise zjistila nejvíc nedostatků, byly aktualizovány údaje „zmizením“ titulu „Ph.D.“ už na začátku října, tedy dávno před tím, než komise vůbec začala něco prověřovat (natož než s tím skončila!).
Komunismus v Jižní Americe nezvítězil. Na plzeňských právech žádná mafie nepůsobila. Doufám, že se lidé poučí, až přijde nějaké nové proroctví.
Hodně z nás Ptáky v trní vidělo v televizi, někteří úžasný román Colleen Mc. Colloughové i četli. Pamatujete si, jak se ta stará čarodějnice během pár hodin rozpadla? Nebyl by to úžasný svět?