Zázraky se prostě

no, jen hádejte: nedějí!

Víme, že bývaly doby, kdy se každá radost považovala za hřích a hned po ní tudíž následovalo provinilé odříkání. Třeba svatý Mikuláš Toletínský (máme ho i na Karlově mostě, ovšem kamenného) se bičoval, kdykoli se zasmál, a pro jistotu navíc každý pátek a samozřejmě se náležitě postil. Dnes samozřejmě máme podstatně modernější metody sebetrýznění, a tak, když jsem si uvědomil hříšnost své radosti, že letadlo, v němž jsem seděl, nespadlo, i když to tak jednu chvíli hodně vypadalo, hbitě jsem se krutě potrestal zalistováním v novém občanském zákoníku.

Co třeba potrápit se dobrým známým svěřenským fondem? Ten nám přece předkládá cosi dosud nevídaného, majetek, který vůbec nikomu nepatří. Podle § 1448 odst. 3 občanského zákoníku totiž majetek v tomto fondu nepatří ani zakladateli fondu, ani tomu, komu se má z fondu něco dávat, ani správci fondu, a samozřejmě ani tomu fondu, protože ten pro změnu není osobou (nemá tedy způsobilost cokoli vlastnit). Jak praví
moudré komentáře, jde o vlastnictví, jež nikomu nepatří (tedy které nikdo nevlastní).

Přitom majetek je podle § 495 občanského zákoníku souhrn všeho, co někomu patří, takže je otázkou, jaký může být ve svěřenském fondu vůbec majetek? Souhrn všeho, co někomu patří, co ale nikomu nepatří?

Věci ve svěřenském fondu tedy nikomu nepatří (protože jde o autonomní vlastnictví, o vlastnictví bez vlastníka atd.), jenže věc která nikomu nepatří, si přece podle § 1045 odst. 1 občanského zákoníku „každý může přivlastnit.“ Nešli jste náhodou kolem nějakého svěřenského fondu? Abyste nezaváhali.

Sami vidíte, že tomuhle nějaké páteční bičování nesahá ani po kotníky.

A tak si prostě hledáte úlevu, jako si svatý Mikuláš plácal na rány chladivé bahno. Něco obyčejného, normálního, na čem snad ani autoři nového kodexu nemohli nic zkazit.

Třeba, třeba, třeba takový § 1445: Správce předloží beneficientovi (to je ten, v jehož prospěch je správa vykonávána) při ukončení správy vyúčtování. Co by na tom mohlo být špatně?

Jenže pozor, je tu ještě další (poslední) věta § 1445: „Ustanovení § 1426 a 1427 platí obdobně.“

No, § 1426 je o tom, komu se doručuje inventář. Hm. Ale § 1427?

Správce je oprávněn na náklady beneficienta pojistit spravovaný majetek proti běžným rizikům (v odst. 1) a správce může pojistit sám sebe na náklady beneficienta, pokud správu vykonává zdarma (v odst. 2). Tak to zkusme slepit:

Správce předloží beneficientovi (to je ten, v jehož prospěch je správa vykonávána) při ukončení správy vyúčtování, přičemž zde obdobně platí, že správce je oprávněn na náklady beneficienta pojistit spravovaný majetek proti běžným rizikům a sám sebe taky na náklady beneficienta, pokud správu vykonává zdarma. Takže jsme zase tam, kde jsme byli, a to před dvaadvacátou hodinou výstižně pojmenovat nelze.

Zázraky se prostě nedějí.

« Zpět