Zdání

Můžeme se klidně podívat na koho chceme. Třeba na nějakého ministra. Například spravedlnosti, tedy podle novin té kmotrovské, a můžeme klidně říct, že má docela prázdnou hlavu. A nemusíme se ničeho bát, protože je to prostě pravda, a pravda se v normální zemi přece říkat smí.

I když se nám na první pohled může optimisticky zdát, že jeho hlava není totálně prázdná, naprostý nebo, abychom byli přesní, téměř naprostý opak je pravdou. Proto můžeme zcela bez obav vyslovit větu, která by třeba ve středověké feudální společnosti mohla být zločinem urážky reformního majestátu (naštěstí ještě neplatí nový občanský zákoník, přepisující pozdně feudální kodex z pozdně feudální němčiny do ještě starších modifikací staročeštiny, takže jsme se do časů feudalismu dosud nevrátili).

Konec konců, můžete si na dívání vybrat třeba něco příjemnějšího a nemusíte zírat zrovna na pana ministra. Klidně se zadívejte na nějakou půvabnou pohádkovou bytost, například na hluboce přemýšlivý výraz nějaké ježibaby či baby-jagy. A můžete zase směle zvolat: ejhle, jaká to nesmírná prázdnota! Jakkoli to tak na první pohled vůbec nemusí vypadat.

Ale prostě je to tak, že od okolního světa dostáváme zprávy, které nás občas matou. Naše smysly, například zrak, nám ukazují, že země je plochá, nehýbe se, slunce se tváří, že vychází a zapadá a vůbec si pěkně obíhá kolem nás (tedy pokud se nám na víkend zlomyslně neschovává do mraků a nekrouží si kdesi v úkrytu).

Všechno je jinak, nežli se zdá. Metabolismus není jen spalování, protože ať spálíte cokoli, například sacharózu (nepřesně a lidově se tomuto disacharidu většinou říká cukr a moc extra prý nehoří), získáte vždycky aspoň trochu popela, zatímco náš metabolismus při spalování cukru, tuků či čehokoli produkuje sice leccos, ale bývá to obvykle něco docela jiného než popel.

Ministr školství právě dnes předkládá novou koncepci vysokého školství a nový zákon, podle něhož by mimo jiné měla začít fungovat (bohužel až časem) Národní akreditační agentura, což by už neměla být jako dnes neodvolatelná, sebestředná a nikomu neodpovědná rada starších, která si může dělat, co chce, a posuzuje vysoké školy (jistě objektivně, náročně a zodpovědně, anebo snad ne?) tempem jedna za tři minuty (jak ukázala bohužel zapomenutá studie odborníků z Vysoké školy ekonomické). Jenže nám přece říkali, že posuzování vysokých škol tempem jedna škola nejvýše za tři minuty bez jakýchkoli zákonných kritérií, bez rovného přístupu, bez spravedlivého zacházení a bez jakékoli odpovědnosti za cokoli, je to jediné pravé, co vysoké školství na prahu třetího tisíciletí potřebuje.

Že by se snad ukázalo, že co vypadne z jakési podivné komise, nebývá jen krystalická, čiročirá moudrost? Nakonec to ještě bude jako se spalováním sacharózy.

Hlemýžď vidí infračervený svět, netopýr svět ultrazvuku. Kvantová fyzika nám říká, že atom je z 99,999999 prázdný prostor, v němž se pohybují subatomární částice.

Tudíž nejen hlavy jsou prázdné, prázdné je vlastně skoro všechno.

Přesto však nemusíme životem jen slepecky tápat, máme totiž kolem sebe mnoho a mnoho všelijakých vodítek. Vzpomeňte si například na bývalé plzeňské novopečence, kteří všechno neustále kritizovali, nic a nikdo se jim nelíbil (kromě nich samotných, samozřejmě). A hned si můžeme připomenout jednu středověkou moudrost. Opravdu staří jsou ti, kdo pořád něco kritizují, pořád hledají něco špatného a pořád se jim něco nelíbí, napsal Francis Bacon.

Nebo si vzpomeňte, jak jim všechno přišlo příliš neukázněné a nesešněrované a jak neustále zkoušeli vymyslet pravidla na kdeco. Všechno, co je pružné, má tendenci růst, všechno, co je rigidní, podlehne zkáze, praví už Tao – te – ting, což tentokrát nebyl člověk, ale je to kniha.

« Zpět