Země, se kterou

toho máme opravdu hodně společného. Skoro i mezinárodní zkratku: ta naše je CR a ta jejich C.R.

Řeklo by se, že se nalézám v zemi vpravdě vhodné pro aplikaci našeho nového občanského zákoníku, neboli v zemi přímo předurčené, aby v ní něco podobného platilo. Samozřejmě, žije zde spousta inteligentních tvorů (což se s vhodností používání nového kodexu příliš neslučuje), například leguáni a spousta ptáků, o mývalech a jiných medvídcích (nosálech, kinkažu, medvídcích olingo, ba i o medvídkovi, který se kupodivu jmenuje fret kočicí) ani nemluvě, a samozřejmě tu žije spousta skvělých, optimistických a laskavých lidí, kterým by jistě nikdo nic podobného taky nechtěl provést. Ale na druhou stranu tu na spoustě míst nefunguje interner, wifi je podivná, fantastická bajka, a mobilní telefon se vzhledem k absenci signálu hodí na zatloukání menších hřebíků a podobné velmi užitečné činnosti, takže některé formy komunikace jsou poněkud středověké, a tudíž plně odpovídající duchu i provedení našeho moderního zákoníku.

Pravda, v období dešťů jsou všechna zvířata, ba i většina lidí, logicky dost od bláta, takže kdyby tu byla špinavá zvířata vyloučena z pastvy, jak to ukládá § 1279 našeho občanského zákoníku, měli by tu kromě období dešťů asi navíc i hladomor.

Ale zato tu konečně můžeme vidět v praxi, co se u nás asi nikdy nestalo, i když na to náš moderní zákoník preventivně pamatuje. Samozřejmě ani v Kostarice nevlétají včelí roje do cizího obsazeného úlu, to nedělají včely nikde na světě. Za to se třeba řekou Tarcoles (správně: Rio Grande de Tarcoles) žene spousta travnatých ostrůvků, odervaných od původního břehu. Víme, že podle § 1069 našeho občanského zákoníku velká a rozeznatelná část pozemku, kterou vodní tok odplaví od původního břehu k jinému, se stává vlastnictvím vlastníka onoho pozemku, na němž plující placka přistála, ledaže by na ni její vlastník uplatnil do jednoho roku své právo. Nyní konečně víme, jak bychom měli reagovat, kdyby se u nás někdy stalo něco podobného (zatím nemáme povědomost, že by tento jev někdy nastal). Předně, musíme se hbitě vrhnout do rozvodněného toku, ať již na loďce, voru, kládě nebo i bez nich a hbitě a neúnavně prchající placku pronásledovat, abyste věděli, kde skončí. A taky, ještě než se v rozbouřených vodách zátopy utopíte, musíte tu plovoucí placku nějak označit. Neboť u nás sice ani při povodních žádné pozemky po řekách neplavou, ale tady voda odtrhává od břehu stovky a stovky ostrůvků, které se motají v proudu, a protože vypadají stejně, velice se pletou.

Kdybych tu viděl nějaké zoufalé tonoucí, jak z posledních sil zapichují identifikační cedule do plovoucích placek, stržených vodou, asi bych šťastně (leč bohužel falešně) zapěl Čechy krásné, Čechy mé (byť ten pán, co to složil, nějaký Leopold Zvonař, studoval hudební školu jen od roku 1842 do roku 1844, tedy věru nedlouho a zřejmě naopak nestandardně krátce). Jenže nic podobného tu k vidění není. Zdá se, že u nás je ustanovení § 1069 občanského zákoníku nepoužitelné, protože po našich řekách kusy pozemků neplavou. Tady jich zase plave nějak moc.

Proto asi nemáme s touhle krásnou středoamerickou zemí společnou jen hodně podobnou mezinárodní zkratku, ale i to, že v podmínkách země náš nový občanský zákoník smysluplně použitelný není.

« Zpět