Zkušenost?

Pokrok prostě nezastavíš. V roce 1903 prorokoval místní vědec, že New York bude pokryt osmimetrovou vrstvou hnoje do několika let, nebudou-li dořešeny dopravní problémy (dopravu tehdy obstarávali koně a volské potahy). Plzeňská práva byla pokryta vrstvou hnoje nehmotného (v předstihu byl použit nehmotný hnůj, neboli nehmotná věc, ačkoli nový občanský zákoník, který nám nehmotné věci nadělí, ještě neplatí), a mohli za to bývalí novopečenci a ne volové (nebo že by to snad s těmi voly bylo jinak?).

Pokrok prostě nezastavíš. V dobách svého dávného dětství jsem narazil na vtip, kde si kreslený král povzdychne: Lid se má špatně, lid reptá, tak tu bídu na někoho svedeme a pověsíme ho, ale koho? Tebe, šašku! Nebreč, srabe, je to jen dočasně.

Jak jsem říkal, pokrok nezastavíš. Dnes by to totiž bylo obráceně (neboť do role popravčích se moderně stylizují šašci).

Na druhou stranu, zkušenost je nedocenitelná, takže soudobé blogy nás radostně vyzývají: Prostě neberte svou likvidaci osobně.

Moderní společnost potřebuje vysoký stupeň soustředění moci do centra, učí nás staré, dobré moudro, a tak není divu, že třeba pyramida státního zastupitelství je korektně, transparentně, především však zcela, obsazena dobrými kamarády.

Každý si však musí na kamna sáhnout sám, protože zkušenost je sice nedocenitelná, ale taky nesdělitelná. Přesto se můžeme inspirovat mnohým, co už tu bylo.

Nemyslím teď skvělou inspiraci ve státním bankrotu a novém občanském zákoníku (na sklonku feudalismu, v roce 1811, nám císař pán přinesl nový občanský zákoník i drtivý státní bankrot).

Mám na mysli třeba to, jak soustavné jedovaté pomluvy a represe přivodily nakonec na univerzitě stav, kdy několik málo žáků dřímá při deseti podprůměrných profesorech, což bylo například napsáno o Karlově univerzitě v dobách temna, takže není divu, že padl návrh, aby Karolinum bylo zbořeno a na místě „pošpiněné a neřádstvem ovládané univerzity“ bylo postaveno výrazně progresivnější, moderní popraviště, pranýř a dům kata Mydláře (konec konců ještě za časů otce Marie Terezie informovala tamní lékařská fakulta lid, že nejvhodnějším a nejúčinnějším lékem proti tehdy zuřícímu moru je modlitba, ovšem je-li upřímná).

Letitá zkušenost nás učí, že sdělovací prostředky musí sloužit oslavě vybraných jedinců a kolektivů. Naopak, nástrojem eliminace nevybraných je štvavá kampaň proti všem, kdo se vymykají. Tak byl třeba plánovitě dohnán k sebevraždě básník Konstantin Biebl (v listopadu 1951).

Vyhazování stovek studentů a učitelů vedlo nakonec až k vyprázdnění právnické fakulty (brněnské po roce 1948, takže byla nakonec na dlouhé roky zrušena).

Média nás bohužel zásobují především informacemi o osobnostech, jež potřebují více hlasivek, než myšlenek (třeba pan ministr oné podle novin kmotrovské spravedlnosti ovšem kromě hlasivek spotřeboval také fakultní schod, z něhož hlásal, jaké reformy provedl a co všechno ho přitom zaskočilo, tak často, až byl schod nadměrně opotřeben).

Jak jsem už napsal nahoře: moderní společnost potřebuje vysoký stupeň soustředění moci do centra (vlastně to napsal už kdysi dávno Vladimír Iljič Lenin).

« Zpět