Zlatý krokodýl

Státní bezpečnost blahé paměti střežila zájmy strany a vlády. Nutno však říci, že rozhodně nesmíme ani v nejmenším srovnávat tehdejší pronásledování s tím, jemuž jsou dnes vystaveni učitelé a především studenti plzeňské právnické fakulty.

Vždyť státní bezpečnost střežila stranu a vládu, zatímco moderní špiclování a teror rozhodně neslouží zájmům stran nebo vlády, ale jen ryze osobním zájmům několika málo (dvou? tří? pěti?)jedinců, kteří se ovšem v tehdejších tradicích zjevně radostně zhlédli.

Objektivně řečeno, jakékoli straně naopak nezměrně škodí, že by s něčím podobným měla snad být spojována, a myslím, že uvažující členové si to již delší dobu dobře uvědomují.

A nakonec: když jste bojovali proti fízlování státní bezpečnosti a proti pronásledování nevinných, a přestali jste, dali Vám po chvíli taky pokoj.

V tom je rozdíl dokonce nebetyčný.

Na plzeňských právech by mohli dlouze vyprávět: oni paní komisní šéfové nikdy nic neprovedli a neprováděli, dokonce ani panu ministrovi oné podle jedněch novin kmotrovské spravedlnosti, zatímco podle jiných nespravedlnosti.

Prostě jen existovali. Prostě jen chtěli normálně chodit do školy, normálně studovat, normálně existovat.

To by jim jistě rád dopřál každý normální člověk, ale POZOR: normální člověk.

Protože však, jak se ukazuje, s některými lidmi je horší domluva, nežli s hladovým krokodýlem, musí studenti plzeňských práv dál bojovat proti bezpráví, proti zvůli a nenávisti, musí vést svou bílou revoluci.

Držme jim palce. Držme palce těm, jejichž jediným zločinem je láska ke vzdělání, tolerance, solidarita a slušnost, a kteří proto navždy zůstanou v srdcích všech slušných lidí.

Už jsem napsal, že by se při pohledu na bezbřehost té arogance a zvůle chtělo volat: Držte se, už blbnou.

Jak jsem už taky psal, koho chce totiž Bůh potrestat, toho zbaví rozumu.

Ovšem na druhou stranu už pan rychlostudent Werich kdesi prohlásil, že kde blb, tam nebezpečno. Zásada, že bláznům se nemá odporovat, v tomto případě rozhodně neplatí.

« Zpět