Zlatý Texas

aneb jak nám nedopřejí spát na cévnatých krytosemenných rostlinách třídy nižších dvouděložných

neboli na vavřínech (ačkoli vavříny, aspoň zatím, Evropskou unii neohrožují).

Co ovšem staří Římané viděli na usínání na vavřínech vážně vůbec nechápu, neb je to rostlina houževnatá, protivně pichlavá a celkově nepříjemná a k ležení nevhodná. Navíc je to strom a občas doroste až patnáct metrů, takže spaní na něm může skončit nepřívětivým pádem o několik metrů níž, nemluvě už o tom, že listy mohou způsobovat alergické reakce i halucinace.

Celé své bohužel už dávno ztracené mládí jsem prožil se snahou režimu a sousedních režimů dohnat a předehnat jiné sousedy, případně vzdálenější národy, tu v tom, tu v onom, což se průběžně nijak zvlášť nedařilo.

A pak jsme najednou s účinností od ledna 2014 najednou mohli lézt na statné stromy z čeledě vavřínovitých a spát tam, i když nepohodlně. S

ohledem na vražedné tempo mnoha našich soudů se už nemusíme vůbec soudit, protože si podle § 14 odst. 1 občanského zákoníku přece každý může pomoci ke svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo, a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě, což je skoro vždycky.

Za radostného odchrchlávání můžeme zhluboka kašlat na všelijaká předběžná opatření, jimiž nás soudy oblaží a něco nám zakážou, a klidně prodávat věci, jejichž prodej nám soud v předběžném opatření zakázal. Vždyť podle § 5 odst. 2 občanského zákoníku nelze proti vůli dotčené strany zpochybnit právní jednání jen proto, že jde o činnost, jež byla někomu zakázána.

Protože podle § 7 občanského zákoníku se má za to, že kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře, takže zloděj, který ukradne určitou věc (a jednal tudíž určitě), jednal poctivě a konečně jsme skoncovali s kriminalitou.

Uznejte sami, že jsme rozhodně dohnali už nejen Kalifornii (jízda na jízdním kole v bazénu je přísně zakázána) nebo takovou Floridu, kde je nezákonné provozovat sex s dikobrazem (nejste-li ovšem dikobraz) či Kanadu (nastupovat za letu do letadla je zakázáno), ale třeba i bouřlivý Texas. V tomto státě totiž budoucí delikvent musí svou oběť informovat ústně nebo písemně se čtyřiadvaceti­hodinovým předstihem, přičemž nesplnění této povinnosti je přitěžující okolnost. Ale co splnění?

Pachateli prostě nic nepřitěžuje. Uznejte, nic moc.

To podle § 2902 našeho občanského zákoníku kdo může a má vědět, že poruší právní povinnost, oznámí to bez zbytečného odkladu osobě, které z toho může vzniknout újma a upozorní ji na možné následky. „Splní-li oznamovací povinnost, nemá poškozený právo na náhradu té újmy…“ Takže nezapomeňte: bez zbytečného odkladu Ti oznamují, že zítra dám jednu po hm, ústech. Kam se hrabe nějaký Texas.

Jenže spát na vavřínech nám prostě nedopřejí. Jednak je tu Nejvyšší soud a jiné soudy, jež rozhodují, že pokud je ustanovení zákona stupidní, je třeba ho vyložit nějak smysluplně, třeba i tak, že se k němu nebude přihlížet.

A potom se ještě probudí Evropská unie se svým seznamem zvířat ohrožujících Evropskou unii, mezi nimiž jsou nejpočetnější veverky. Na to, obávám se, nemá ani náš občanský zákoník. Prostě zlatý Texas.

« Zpět