Zlatý věk lichokopytníků

Samozřejmě jen vybraných (bílý nosorožec má i nadále smůlu).

Prasata se sice po Novém roce nebudou smět pást (podle § 1279 odst. 1 nového občanského zákoníku se právo pastvy nevztahuje na prasata a drůbež), jiným kopytníkům však naopak nastanou zlaté časy. Konkrétně lichokopytníkům, avšak jen některým. Osli, ba ani tapíři si nepolepší, o nosorožcích ani nemluvě. Zato nastane zlatý věk koní, ovšem opět jen některých, totiž těch bílých.

Historie nás učí, že s přívěsky je vždycky problém. Královna Anna Rakouská by mohla dlouze a trpce vyprávět (a kdyby jí d´Artagnan s třemi mušketýry ty přívěsky nedovezl zpět, mohla by nejspíš vyprávět ještě mnohem víc).

Ve staré, dobré Anglii bylo zvykem chodit se za pár drobných smát bláznům a lidé se tím v oněch politicky i jinak výsostně nekorektních časech dobře bavili. Tak jako ve staré Anglii jsme se podobným způsobem pár let bavili taky: ovšem, jak se zdá, kolo dějin se nyní otáčí a bude to právě a přesně naopak.

Jak trefně a správně hlásají jeho autoři, nový občanský zákoník a předpisy s ním spjaté překonají komunismus, a to hravě.

Vezměte si jen, jak složitě, neefektivně a neprakticky totalitní režim likvidoval podnikatelský stav.

Zato po Novém roce! Třeba podle § 62 odst. 1 zákona o obchodních korporacích (č. 90/2012 Sb.), který je drobným přívěskem k novému občanskému zákoníku (jeho líní autoři se zmohli sotva na osm set paragrafů), takže mu budeme pro stručnost říkat jen přívěskový zákon, členové (všech!) orgánů obchodní korporace (tedy obchodních společností a družstev) vydají prospěch získaný za poslední dva roky, pokud bystrým okem vládního zvěda neodhalili hrozící úpadek korporace a nečinili vše možné a nemožné, aby k němu nedošlo. Aneb: členové všech orgánů bank, spořitelních i bytových družstev a vůbec korporací všeho druhu, utrácejte své mzdy vždy až po dvou letech.

To je ale jen maličkost na rozjezd.

Podle § 68 odst. 1 onoho přívěskového zákona může soud na návrh věřitele nebo insolvenčního správce rozhodnout, že člen statutárního orgánu ručí za závazky korporace (pokud bystrým okem vládního zvěda neodhalil hrozící úpadek korporace…, atd.), a nyní pozor: soud může rozhodnout, že za závazky ručí i bývalý člen statutárního orgánu.

Takže pokud bystrým okem vládního zvěda odhalíte, že by bance případně mohl hrozit úpadek (například protože má dluhy z minula, ještě z doby dávno před Vaším nástupem do funkce) a nic s tím nesvedete, nic Vám nepomůže. Rozhodně ne to, že na protest rezignujete a zmizíte: neboť soud přece může rozhodnout o ručení i bývalého člena statutárního orgánu, pokud mohl vědět o hrozícím úpadku (…).

Ručení například za minulé dluhy, vzniklé dávno před Vaším příchodem, je skutečná novoroční chuťovka. Důslednost nové úpravy je přitom opravdu úžasná.

Nejenže Vám nepomůže rezignovat a odejít, nepomůže Vám dokonce ani dobře míněná kulka do vlastní hlavy (neboť podle § 1701 odst. 1 a § 1704 nového občanského zákoníku přece dluhy přecházejí na dědice bez omezení (slovy zákona: „v plném rozsahu“), ne jako teď uboze jen do výše ceny nabytého dědictví).

Prostě nastane zlatý věk koní. Samozřejmě jen těch bílých.

Založíte si společnost s ručením omezeným, kde minimální výše vkladu bude podle § 142 odst. 1 přívěskového zákona jedna koruna, takže jako společník budete podle § 132 odst. 1 téhož zákona ručit jen do výše svého nesplaceného vkladu (tedy maximálně do výše jedné koruny) a zbývá už jen někde sehnat do funkce statutárního orgánu vhodného lichokopytníka bílé barvy…

« Zpět