Zmatek? Raději ne.

Zmatek nad zmatek, chtělo by se možná nazvat dnešní dobu. Ale vlastně radši ne.

Vždyť takhle nazval svou fantazii o dělostřelcích se zálibou v pozemkových spekucích kdysi už Jules Verne. A Jules Verne byl přece právník, a navíc nestudoval nijak zvlášť dlouho, takže by rozhodně naším světlým vzorem být neměl.

Konec konců se jeho předvídání skvělé a světlé budoucnosti taky dost přeceňuje. Sice si navymýšlel všelijaké technické vymoženosti, v jeho době ještě neznámé, ale jinak?

To nejlepší, co nás čeká, v jeho knihách rozhodně nenajdeme. Na Tajemném hradě v Karpatech sice předváděl televizi, ale nikde žádné nedělní otázky, trosečníci na Tajuplném ostrově vytvoří z klacků a trávy kdeco od nitroglycerinu po telegraf, ale vyrobit si z klacíků a podobných hloupůstek Akreditační komisi je ani nenapadne, doktor Sarrasin ve svém městě budoucnosti (soupeřícím s Ocelovým městem) má vše, co lidem může zajistit světlou budoucnost, ale nový občanský zákoník tam skutečně trestuhodně postrádáme. Navíc pan doktor své reformy prováděl zcela neodborně, na rozdíl od krále reformátorů (notorického pana exministra kmotrovské spravedlnosti) totiž nestál ani na schodu ani na chodníku a nevolal do temnot: „Reforma,“ případně i opakovaně.

A kdyby se například jedna dnešní událost odehrála u nás a po Novém roce, to by si právníci museli opravdu začít lámat hlavy:

Dnes odpoledne totiž fanoušek polil britskou cyklistickou hvězdu močí.

Podle § 111 odst. 3 nového občanského zákoníku bude přece každý mít nezadatelné právo dozvědět se, jak bylo naloženo s tím, co pochází z jeho těla, jakož i na to, aby s tím bylo naloženo dostatečně důstojně.

Což o to, fanoušek bude vědět, kde momentálně se to cosi pocházející z jeho těla nalézá (na britském cyklistovi). Jenže jak s tím bude dál naloženo?

Jestlipak si bude hvězdný cyklista drhnout triko s dostatečnou úctou k tomu, čím bylo polito? Bude tak činit nejen s úctou, ale i dostatečně transparentně, aby bylo zachováno fanouškovo právo na vyčerpávající informace?

Ovšem i v dnešních časech přináší bicyklistovo zkropení významné otázky. Nejde náhodou o korupci? Poskytl cyklista za moč potřebnou protihodnotu?

Vždyť možná budeme muset zase jednou přehodnocovat dějiny: protože práce je úplatkem, více práce a intenzivnější, tvrdší práce by logicky mělo být úplatkem ještě větším.

Jestlipak si nakonec ti, jež totalitní režim odeslal ze škol, především vysokých, do dolů a hutí, prostě do výroby, nepočínali korupčně?

Proto se mýlil básník, když mínil, že zlovolná blbost vidí ve studentech (inteligentních mladých lidech) vždy své hlavní nepřátele. Neboť jak pravil lipský právnický rychlostudent Johann Wolfgang Goethe: Není nic strašnějšího, než blbost v akci.

Ti odeslaní do dolů a podobných převýchovných zařízení se přece z obyčejných tuctových vysokoškoláků, doktorů, kněží, či nedej Bože dokonce právníků, součástí vládnoucí (totiž dělnické) třídy a získali tím neobyčejnou výhodu!

Naproti tomu víme, že korupčně si nepočíná ani spolupracující obviněný, ani třeba pan exministr rozdávající školní desetitisíce těm, kdo ho volili, ne však proto, že ho volili, ale z čiré lásky ke všemu mladému.

« Zpět