Změny

Před pár dny nás seznámili s těmi nejdůležitějšími rozdíly mezi dnes platnou, škaredě zastaralou úpravou z druhé poloviny minulého století, a tou supermoderní (vesměs z počátku minulého století), kterou by nám mohl přinést nový občanský zákoník.

Některé jsou při veškeré své zásadnosti velmi subtilní; tak jsme se třeba dozvěděli, že si budeme moci koupit nebo pronajmout auto smlouvou, která, na rozdíl ode dneška, kdy nemusí být písemná, už nebude muset být písemná. To, jak jistě uznáte, je rozdíl sice zásadní (dnes smlouva nemusí být písemná, zatímco v budoucnu, pozor, taky ne!), ale opravdu rafinovaný.

Když jsem některým zdejším obyvatelům, za nimiž jsem cestoval kraj světa, líčil všechny ty převratné novinky, jež (pokud všechno dopadne opravdu moc špatně) přinese do naší chladné země nový občanský zákoník (neboli doufejme, že nepřinese), moudře pokyvovali hlavami, protože u nich je to často obvyklé už odedávna.

Jestliže nám nový zákon slibuje, že si budeme moci pronajmout například byt pouhým kýváním hlavou, je třeba upozornit, že pokud leguán rychle kývá hlavou nahoru a dolů, znamená to, slušně řečeno, kvapem zmiz nebo tě kousnu tak, že si nesedneš, takže smlouvy kýváním hlavy uzavírají leguáni (ačkoli neumí sedět) už odedávna. Například když se jim sousedův strom zdá dutější, a tudíž útulnější, nežli ten jejich.

Všelijaké duté prostory totiž chovají ve zvláštní oblibě, čím prázdnější, tím milejší, takže pokud by žili u nás, mohli by nakonec mít rádi dokonce i bývalé novopečence (aspoň by je měl rád někdo, takže být bývalým novopečencem, určitě bych podporoval migraci myšlenkově spřízněných ještěrů do Čech), samozřejmě proto, jak také jinak, že onen moderní, aktuální návrh, který nám chtějí přes propast staletí, uplynulých od vzniku jeho podstatné části, vnutit, by jim přinesl snazší dutinové bydlení.

Kdyby se do naší země nastěhoval některý upřímný a charakterní plaz, mohli by u něj bývalí novopečenci konečně najít nějakou spřízněnou duši, která tam dnes prostě není.

Vždyť nakonec i pan rektor, který pevně, leč ještě donedávna aspoň opatrně, stál vždy za nimi, nechal na univerzitních stránkách kromě všelijakých, zřejmě nějakým tím korbelem dobrého, leč víceprocentního moku inspirovaných, odebíračských blábolů (k nimž si dovolím vyjádřit se příště, jakož stručně i k poznatkům dávno zapadlého pseudostudenta o miliardářských studiích) zveřejnit i tiskovou zprávu, podle které bývalí novopečenci, především bývalý studijní proděkan lžou, pardon, vůbec nemluví pravdu.

Že nálezce si podle zákoníkového návrhu za určitých podmínek může ponechat nález, zdejší mývalstvo naopak příliš nenadchlo, a navrhuje proto s ohledem na svá vrozená, již samotným rozumem a citem seznatelná práva, pro začátek alespoň dílčí změnu navrhované úpravy, spočívající v tom, že slovo „určitých“ bude nahrazeno slovem „jakýchkoli.“

Prostě mýval bude vždycky do všeho šťourat, takže nudíte-li se, kupte si medvídka mývala (jak svého času radil jeden slavný rychlostudent práv, nějaký pan Hrabal, zatímco jiný, umírněnější právnický rychlostudent, nějaký pan Šlitr, nás nabádal aspoň k pěstování koťat).

Nezdá se Vám, že to nakonec vypadá, jako kdyby všichni slavní právníci byli skutečně odporní rychlostudenti (Werich, Voskovec, Hrabal, Šlitr, chcete-li světověji, i ta Hillary Clintonová studovala práva jen necelé tři roky, o jejím manželovi a spolužákovi Billovi ani nemluvě)?

S něčím podobným samozřejmě správný a poctivý plaz (například leguán) nemůže souhlasit. Plazí dovednosti prostě chtějí svůj čas, který rozhodně uspěchat nelze.

« Zpět