Zmýlená

Bývalí klasikové marxismu napsali už strašně dávno (tak dávno, že občanský zákoník, jehož překlad do staročeštiny nám je předkládán jako supermoderní kodex pro elektronický věk, v té době neplatil ještě ani čtyřicet let), že Evropou obchází strašidlo (konkrétně strašidlo komunismu).

Doby se mění, kolem nás obchází strašidla poněkud jiná.

Připomenete si třeba bývalé plzeňské novopečence, například toho, který bavil lidi pod pseudonymem statutárního proděkana, a který tak dlouho (patnáct let?) prohlašoval, že nebude-li po jeho, neprodleně z fakulty odchází do Olomouce, až ho po letech vzali za slovo, takže musel žalostně změnit písmenko a teď pro změnu obchází.

Obchází ty, kdo by chtěli nastoupit na plzeňská práva jako učitelé a vysvětluje jim, co všecko jim provede a jak strašně jim zkomplikuje život, pokud to opravdu udělají.

To Vám připomene krásný citát: co nemůžeš udělat sám, pokaž aspoň ostatním.

A když Vám někdo prozradí, že byl vysloven v době, kdy z vltavského nábřeží na Letnou jezdil eskalátor, neboli jezdící schody, spletete se a přisoudíte výrok komusi z budoucna. Ačkoli ho řekl pro změnu opět Karel Čapek v oněch romantických dobách, kdy od Vltavy nahoru na Letnou drnčely jezdící schody, pochopitelně dřevěné (jejichž provoz byl především z důvodu akutní hniloby ukončen v létě 1937).

Jen na okraj, to byly ale zlaté časy, když se provoz něčeho mohl ukončit z důvodu hniloby. Rozhodně bych takovým řešením neplýtval na eskalátory, ale zkusil bych to s všelijakými nejmenovanými radami starších.

Ostatně, když si vzpomeneme na bývalé plzeňské novopečence, Čapkovy myšlenky nás do hlavy přímo buší.

Vybavíte si třeba pana ministra spravedlnosti podle novin kmotrovské, jak na láskyplně vybraném fakultním schodě dlouze promlouvá ke zbožně naslouchajícím médiím, a hned si připomenete, že přece už Karel Čapek napsal: Představte si to ticho, kdyby lidé říkali, jen co vědí.

Když se zamyslíte nad tím, jak novopečenci v demokratických volbách, jimž se nedokázali přes všechnu úpornou snahu a jiné pinožení vyhnout, dostali neskutečný výprask, jako by Vám Čapek do mozku tesal své: pravda zvítězí, ale dá to děsnou fušku.

Anebo také: zkušenost je moc dobrá škola, jen to školné je moc drahé (pravda ovšem je, že Karel Čapek by Vám ani tyhle ani jiné myšlenky do hlavy určitě netesal osobně, ale přenechal by to nějakému řemeslníkovi, protože přece sám pravil, že řemeslníci jsou tu „kvůli nám nemehlům“).

Když pohlížíte na naprosto nesmyslné počínání svých bližních, celkem hbitě dospějete k logickému závěru, že jsou to pitomci, popřípadě, že jsou to opravdu zlí pitomci. Ale člověk se vlastně plete pořád.

Nevěřícně si přehuhláváte ustanovení návrhu nového občanského zákoníku, a přitom jsme si už letos v dubnu (ve středu 27.4.) připomněli gibberish, neboli mluvení (ale i psaní), které zní (nebo vypadá) jako lidská řeč, ale nemá žádný smysl a které slouží jako nástroj k vyčištění lidské mysli.

Jak hluboce by se mýlil každý, kdo by se bez hlubší úvahy, jen na základě nahlédnutí do textu, domníval, že návrh nového občanského zákoníku je jen samoúčelný blábol.

Naopak, jeho účinky jsou vyloženě léčebné. Mluvením, které zdánlivě zní jako lidská řeč, ale postrádá jakýkoli smysl a obsah, se totiž vyprazdňuje a čistí autorova mysl. Podivný návrh tedy slouží jednak rozveselení širokých zachmuřených mas, jednak jako skvělá léčebná metoda k vyprázdnění mysli svých autorů.

Jen mne teď napadá, že to vlastně nejspíš nejde (vyprazdňovat novopečenskou mysl). Proto se to asi nepovedlo.

« Zpět