Zrušit klihando

reducto i ostatní nadbytečná a nemoderní zaklínadla. Máme přece jiná, moderní, sotva pár set let stará.

Jako třeba nový občanský zákoník.

Rozhodně nesdílím nepřejícné pochybnosti některých podivínů o tom, jak notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti celou řadu let pracoval na novém občanském zákoníku.

On sám někdy říká pět, někdy šest let, což není podstatné, protože předně ho stejně nikdo neposlouchá, za další, kdo by si ty řeči pořád pamatoval, a konečně na něm přece kalendářní kreace jeho nejmilovanějšího náměstka musely nějakou tu stopu zanechat.

Pracoval na něm stejně intenzivně a usilovně jako na reformách justice, právnické fakulty i jiných, samozřejmě však ne stejně. Zatímco se totiž práce na reformě fakulty vykonává soustavným opakováním slova reforma na schodech, justiční proměny se pochopitelně realizují úplně jinak, totiž opakováním téhož slova na chodníku (v obou případech však nutně před objektivem nejméně dvou kamer).

Usilovná práce na občanském zákoníku je však přece jen výrazně složitější. Zatímco školské či justiční reformy zmizely v hluboké, tmavé díře, zvané, hm, propadliště dějin, prakticky ihned, občanský zákoník by nás měl trápit až do doby, kdy i nejhloupější zákonodárce pozná, že to tak už dál nejde.

Proto práce na novém kodexu vyžaduje soustavné opakování nikoli jen jednoho, ale dvou slov, a sice slov: občanský zákoník. Kódování je, jak sami vidíte, sice poněkud jednodušší (znáte to, jaký pán…), ale stejně jako je exministerský výraz reforma nekonečně vzdálen obvyklému obsahu tohoto pojmu, je i obsah sousloví „občanský zákoník“ v pojetí těch, jejichž názory pan exministr převzal, téměř nekonečně vzdálen tomu, co si pod tímto výrazem představí zbytek lidstva.

Zatímco kouzlo klihando přilepuje jazyk k patru a kouzlo reducto bylo na bradavické škole vyučováno tuším jako ničící kouzlo, zaklínadlo „občanský zákoník“ tvůrčím způsobem spojuje ničící funkci s funkcí lepení jazyka k patru (a následného mlčení) u těch, kdo tomu vůbec nerozumí, ale zaklínadlo je uchvátí či postraší. Navíc ještě vyvolává nebývale hluboké deprese u všech, kdo jen někdy prošli kolem jakýchkoli právních norem, včetně papuánských či podobně nepravděpodobných, zatímco u těch, kdo o právu radši nikdy nic nezaslechli, vyvolává naopak stejně silné nadšení až extázi.

Můžeme tedy asi zrušit klihando, reducto i další zbytečná zaklínadla, tak jako nám z neomezené komisní moci, dané předsedkyni nejmenované akční komise jí samotnou, bylo do prachu zašlapáno zaklínadlo feraverto.

Potterovské kouzlo feraverto totiž promění živého tvora v pohár na příslušný nápoj, což ovšem notorická paní předsedkyně hravě zvládla i bez feraverta. Například její mohutné připíjení na zmar nejmenované západočeské právnické fakulty s reformními představiteli právě oné fakulty ukazuje naprostou zbytečnost nějakého feraverta pro přeměnu jakéhokoli tvora ne v nějaký ubohý pohár, ale rovnou v sud opojného nápoje.

Už jsme si nadšeně zahýkali nad zjištěním, že nezměrný pokrok lidstva spočívá mimo jiné v tom, že za právní názor nelze nikoho pronásledovat (tudíž profesionální, či chcete-li notoričtí pronásledovatelé mohou spát, ba dokonce i chrápat, věru klidně, neboť přece jen a jen použili své moci k prosazení svých právních názorů).

Samozřejmě existují nezajímavé a zcela podružné situace, například právě případ notorického pana exministra, tedy těch notorických pronásledovatelů, kteří žádný názor nemají.

Vždycky totiž někde nějaký ten vhodný, byť dočasně cizí, názor najdou. Právní názor prostě musíme ctít. Už jsme se sice zaobírali otázkou, zda to platí i o stupidním, případně ještě hloupějším právním názoru (například že uskutečňování práva soukromého je nezávislé na uskutečňování práva veřejného, jak stanoví nový občanský zákoník v § 1 odst. 1, a podobně), ale o ten teď nejde. Hlavní je, že tu máme právní názor, že práce je i (hlavně?) mluvení o ní, a že tudíž nejvíc pracuje a nejvyšší odměnu si zaslouží ten, kdo o ní dokáže mluvit nejvíc.

« Zpět