yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Acta Diurna
Kdybychom naší skvělé paní komisní dali víc prostoru k seberealizaci, a hlavně, kdybychom jí věřili (chápu, jak je to strašně těžké!), mohli bychom se dnes upřímně radovat.Zase jednou se totiž ukázalo, jaká strašná škoda je, že paní komisní v naší zkažené společnosti nedostane trošku víc prostoru k vyjádření.
Neumíme prostě ocenit její schopnosti a využít je.
Včera jsme si sice trošku ocitovali Shakespeara, třeba onu stále aktuální (snad i stále aktuálnější?) promluvu Banquovu z Macbetha („Vrásčité stvůry, divé maškary, jak byste ani nepatřily na náš svět. Jsi ženou, byť tvé vousy o tom nesvědčí? A mluvíš vůbec lidskou řečí?“). Uvědomujete si, doufám, že tato krásná promluva by vůbec nebyla aktuální, a nejspíš by upadla v zapomnění a nikoho z nás by nenapadlo ji z jeho temných hlubin tahat, kdybychom neměli naši milovanou paní komisní? Ani bychom si na Banquovu promluvu nevzpomněli!
Naše milovaná paní komisní totiž nejenže všechno zná (co neví, to si vymyslí, a je to potom zpravidla ještě mnohem zajímavější), ale je také matkou, a abychom nediskriminovali, klidně i otcem, veškeré moudrosti.
Pořád totiž vzorově opakuje až zoufale stejné pitomosti: jenže, jak známo, opakování je přece matka moudrosti!
Kdyby žila v oněch sladkých dobách, do kterých nás vrací nový občanský zákoník odrodilého plzeňského pana profesora, za jehož zvolení by korektně a transparentně dala klidně i akreditaci, ba dokonce i pochvalu (což pochopitelně není úplatek, protože zmíněnou akreditaci ani profesora nenesla v krabici od vína, ba ani od bot), jak huhňavě, leč dojemně vypráví na You Tube („Dohoda s Dvořákovou“) pan ministr nespravedlnosti, neboli kdyby žila v šeru dávných věků, byla by určitě matkou (i otcem) všech možných kopírovacích technik.
Někdy v roce 59 před naším letopočtem totiž Caesar začal vydávat denní zprávy (Acta Diurna), jež se ovšem tesaly do kamene. Kdyby chudák starořímský kameník musel dnes a denně tesat do kamene stále a stále tytéž nesmysly, určitě by radši objevil xerox ještě před Caesarovým zavražděním.
Kdybychom jí dali jen trochu víc prostoru a nenechali nikoho, aby jí do toho mluvil, například pod plytkou záminkou, že paní komisní lže, vymýšlí si, pomlouvá atd., mohli bychom se dneska upřímně radovat a veselit.
Hokej bychom sice stejně nevyhráli, ale kdybychom se zeptali paní komisní, a ona nám se stejnou přesností a pravdivostí jako obvykle odpověděla, nepochybně by nám sdělila, že ano. A navíc už dávno.
