Hádanky

I v právu existuje spousta všelijakých nedorozumění nebo dokonce záhad, tak jako ostatně všude. Aneb, jak kdysi odpovídal ctihodnému soudu souzený zloděj: Vážně chcete, abych Vám popsal, jak jsem to ukradl? Ale za to já přece beru normálně v rámci školení pět tisíc! Či jak se tázal onen proslavený recidivista: neměl bych náhodou při výměře trestu dostat množstevní slevu?

A tak jsem byl také taktně upozorněn, že podle § 19 odst. 2 návrhu jednoho občanského zákoníku přirozená práva nelze zcizit a nelze se jich ani vzdát, takže pokud se někdo pro vedoucí funkce prostě narodil a ještě si je s božskou přirozeností pro jistotu sám nadělil (takže jsou mu přímo od božské bytosti, totiž jeho samotného, dány), pak samozřejmě nějaká ta rezignace sem, nějaká ta rezignace tam, stejně se ho nezbavíme. Jen by bylo potřeba něco o dost většího, než je fakulta běžné velikosti, a hlavně s podstatně větším rozpočtem, aby se nedal prohospodařit tak rychle (jak se to přihodilo rozpočtu fakultnímu).

Hádanek spousty a mnohé z nich nám obětavě, nehledě na vlastní pověst (kterou si tím dost zdevastovali) předložili staropečenci (neboli po zásluze odejití novopečenci), nyní se však objevila jedna, kterou panu doktoru Veselému předložil nový pan děkan, tedy osoba naopak vážená a práva znalá. Pro připomenutí: pan děkan doktoru Veselému napsal, že k 29.říjnu 2010, tj. letošního roku, nebylo zahájeno se žádným absolventem plzeňské právnické fakulty žádné řízení o odebrání jakéhokoli (neboli opět žádného) akademického titulu a že tudíž žádný takový dokument právně (!) nemůže existovat.

Že by si to ten záludný žurnalista nejen celé vymyslel, jak lidé jeho profese ostatně běžně činí, ale navíc i celé sám sepsal? ptá se jeden.

To by asi neuměl, míní druhý.

Ty anonymy bez podpisu a razítka, jež bývalí novopečenci nechali zjara rozesílat po vlastech českých, by napsalo i malé dítě, domnívá se opět další, hodně malé dítě i bez jakýchkoli právních vědomostí, a nový pan děkan, na rozdíl od bývalých novopečenců, je přece opravdový právník, ševelí opět ten první.

No právě, přišel na to druhý. V tom je přece vysvětlení: nový pan děkan, kromě toho, že je osobou úcty a důvěryhodnou, je také právník.

Nyní ze strany prvního diskutujícího přišel čas na opravdu upřímné: He?

Copak jsi vážně takový pitomec, že si myslíš, že v civilizované zemi lze odebírat akademické tituly? ptá se kapciózně druhý.

Určitě ne.

Ty jsi vážně takový, hm, neodborník že si myslíš, že s absolventy lze vést správní řízení o odebrání akademických titulů?

Určitě ne.

Tak vidíš. Že si pár zvláštních podivínů rozposlalo po krajině jakési své bláboly, přece neznamená, že se opravdu vede nějaké úřední řízení (natož pak správní). V tom je právě ono řešení: bláznivé dokumenty rozeslané českou zemí i kavkazskými velehorami fakticky sice existují, tedy pokud jimi adresáti například nenahradili různé hygienické pomůcky, právně však jde o nicotné paakty, neboli správní akty, jež vlastně (a právně!) vůbec neexistují. Tohle ví přece každý student (tedy pardon, kromě jednoho)!

« Zpět