Hádanky II

Svět kolem nás je pořád plný neuvěřitelných tajemství a záhad, na něž zíráme s dětsky rozšířenýma očima a štípeme se do všech měkkých i tvrdých (například nos) částí těla, zda se nám nezdá nějaký sen, případně bohužel častěji, zda nás netrápí obzvlášť šeredná noční můra. Protože se na plzeňských právech zase jednou blíží volby, povylezli bývalí novopečenci poněkud z nor se svým v minulosti osvědčeným heslem: Buď nás zvolíte, nebo my Vám uděláme ostudu.

Když jim v minulosti prošlo, že napadali absolventa za studium tak dlouhé, že podle nich znamenalo porušení akademického slibu, ačkoli oni sami studovali skoro dvakrát déle, proč by jim dnes nemělo projít, že kritizují nové vedení za fatální nedostatek sepsané koncepce, ačkoli ta chybí jen proto, že na ni déle než rok ani nesáhli?

Stejně díky nim získáváme řadu cenných zkušeností a poznatků, například že ani nemusíte umět číst, abyste mohli vyrobit pořádný kus ostudy nejen sobě. Už v lednu a opět počátkem února vystavili odebírači městu a světu podivné, vnitřně rozporné texty, které zřejmě měly být (nepovedenou) parodií na právo (dobrá, povedená parodie se originálu musí aspoň trochu podobat, což však v případě práva a odebíračského dokumentu splněno není).

Abyste si nemuseli kazit oči, chuť a vkus čtením textu tak hlubokého (po stránce kvality samozřejmě, neboť spojení „nízké kvality“ je přespříliš lichotivé), udělal jsem to (nerad) za Vás a dočetl jsem se, co (ne)pěkného nám pan hanopisník v těchto textech píše.

Podle některých žhavých mediálních zpráv je prý vysoká škola po dvou měsících konečně odnesla na poštu. Možná je tam celé ty dva měsíce velice rozvážně a zvolna nesli, například podle leninského hesla „krok vpřed, dva kroky vzad,“ či smršťováním svalů na noze po hlemýždím způsobu, případně hopkáním po hlavě či jiném dutém předmětu, např. sudu (jinak by to přece nemohlo trvat tak strašně dlouho, i poštovní šnek by už zprávu přivázanou ke svému domečku dávno doručil). Pokud jsou tyto zprávy konečně pravdivé (o odnesení na poštu se mluvilo na začátku února, na začátku ledna, nebo i celý loňský rok), mohli bychom se společně pobavit nad jejich vpravdě originální logikou.

Především se v oněch podivných textech píše, že se opírají o odborný názor pocházející z komentáře ke správnímu řádu vydanému v nakladatelství C.H.Beck. Potom se tam píše, že se podle § 156 odst. 2 správního řádu ruší diplom, protože je osvědčením, se kterým se to může. No, a potom se tam píše, že odvolání proti tomuto usnesení není přípustné.

Vysvětlivky k § 156 správního řádu jsou ve zmíněném komentáři sepsány na stranách 535 až 537. Na straně 536 (ale kdo by obracel až tak daleko, že?) se píše: „proti tomuto usnesení (tj. usnesení podle usnesení podle § 156 odst. 2 správního řádu) lze podat i odvolání.“ Ostatně, proč se hrabat v nějakém komentáři? Podle § 76 odst. 5 správního řádu se proti usnesení může odvolat účastník, jemuž se oznamuje (tj. doručuje). Proti usnesení, které se pouze poznamená do spisu, a proti usnesení, o němž to stanoví zákon, se nelze odvolat.

Už jsem si posteskl, že kdybych já byl kovářem, vílu bych si asi ukout neuměl, což mne trápí, protože by se mi líbila. Kdybych já byl ale novinářem, uměl bych se zeptat třeba takhle:

Napsal jste do svých usnesení, v nichž se odvoláváte například na beckovský komentář ke správnímu řádu, že proti nim není odvolání přípustné. Ale podle § 76 odst. 5 správního řádu se nelze odvolat jen proti usnesení, které se jen poznamená do spisu (o ten případ nejde, když jste se pinožil takovou dobu a za tolik peněz s jeho psaním), nebo kde to výslovně vylučuje zákon (a takový zákon není). Proč jste to tam napsal? Radil jste jako právník vědomě nesprávně? Nebo jako expert na správní právo neznáte správní řád? Nebo jako expert na správní právo neumíte číst?

Protože nejsem ani kovářem ani novinářem, mohu klást otázky ještě dál:

Nebo jste prostě chtěl oblbnout národ? Nebo jste prostě, hm, takový, jakým jste chtěl udělat národ, Vy sám? Prosím Vás, mohl byste mi pro kontrolu přečíst tyto řádky (Ema má maso…)?

Shodou okolností právě dnes pan prezident řekl, že pořád „věřil, že žije v primárně demokratickém státě, ale přibývá signálů, že tomu tak není.“

« Zpět