Kdyby jen ten Nobel

znal našeho nejmilejšího exministra kmotrovské spravedlnosti a jeho blízké, vůbec by nemusel žárlit.

Když si připomeneme, kdo sepisoval náš moderní občanský zákoník, a kdo ho tak usilovně podporoval, nemůže překvapit, že se v něm nevyskytuje rovnost a že princip rovnosti ani zákoník, ani jeho autoři nikde nestanoví z toho prostého důvodu, že rovnost přece neexistuje. A to oni opravdu dobře vědí.

Jen se podívejte, jak nejmenovaného slezského hejtmana pronásleduje, ba přímo stíhá, policie za to, že kdesi s kýmsi hovořil, snad i i tom, kdo má či nemá být nějakým policejním funkcionářem či co.

A přitom například 12. 4. 2011 jeden dnešní ministr blogoval o schůzce dnešního nejvyššího státního zástupce s dnes už pradávným spravedlnostním exministrem, tehdy ovšem ještě ministrem nespravedlnosti, a nejmenovaným kmotrem, což nejen onen pisatel (správně) chápal tak, že pan tehdy ministr prostě ukázal svého kandidáta na vysokou funkci svému regionálnímu kmotříčkovi (šlo ovšem o kmotra hodného a charakterního, neboť jinak by se s ním přece pan exministr nekamarádil).

O stejné schůzce psal třeba i Týden.cz (10.7.2012: Nečas na Jurečka vytáhl schůzky s žalobcem Zemanem) anebo téhož dne První zprávy.cz., jakož i mnohá další média. Ovšem jak vidíte, nikomu to nevadilo, protože pan exministr byl milý a všeobecně oblíbený, s jednou starší dámou vymyslel úžasně zajímavou aféru a tudíž logicky stejně milí byli i všichni, s nimiž se s láskou potkával.

Proč by si to měli páni autoři, páni podporovatelé, jakož i staré dámy kazit tím, že by do zákoníku umožnili vtělit takovou pitomost jako je rovnost? Už Marx přece říkal, že právo je měřítko na nerovné lidi.

Ostatně ona aféra byla přece velice přínosná (samozřejmě pro pana exministra, jakož i nejmenované starší dámy, které nikdo nechtěl, jenže po tak skvěle vymyšlené aféře se to už každý bál říct nahlas).

I dnes nám může onen tehdejší výmysl sloužit jako rozpoznávací kriterium naprosto vyschlé fantazie, jakož i mysli vůbec. Když někoho už ale vůbec nic aspoň trochu kloudného, ba dokonce ani jiného, nenapadne, prostě tu aféru připomene.

A dokáže nám tím, že to měli komunisté marné.

Mohli donutit národ, aby je volilo 90 nebo i 99% oprávněných voličů, ale stejně nebyli zvoleni. Marné to ostatně měli hlavně i proto, že proti nim usilovně a statečně bojovala například i notorická paní předsedkyně (samozřejmě v duchu, leč o to statečněji, a navíc jako vnitřní nepřítel, neboť byla poctivou, jak také jinak, členkou jejich strany).

Slídiví komisaři na nejmenované západočeské právnické fakultě totiž objevili asi u deseti absolventů vážná pochybení. Vzhledem k celkovému počtu absolventů šlo o 0,14% procenta všech, takže podle závěrů likvidační a podezíravé komise 99,86% absolventů studovalo zcela bez chyb. A vidíte, stejně komisaři přišli na to, že se na oné škole vůbec nestudovalo správně.

A navíc těch deset absolventů (ale možná nakonec jen pět, což by bylo krásně bondovských 0,07% všech absolventů oné fakulty) mohli pošikanovat jedině díky skvělým odhalením, že studovali třeba jen hanebné dva měsíce a třináct dnů (na celé dva měsíce a třináct dnů totiž s úžasnou přesností spočítali celkem 479 dnů odstudovaných poté, co se nejmenovaný nešťastník v předchozí fázi studia trápil asi šest let, jak jsme si dovolili připomenout v úvaze Úřední potvrzení).

A hned je tu příklad pro geniální matematiky: Kolik dnů má rok, jestliže dva roky a třináct dnů mají 479 dní (tj. od 2.5. 2004 do 23. 8. 2005) a přitom třeba 0,1 roku je 126 dnů (jak naši milí slídilové objevili pod univerzitním č.j. R-377–10)?

Kdo to smysluplně vypočte, zaslouží Nobelovu cenu za matematiku, která se ovšem neuděluje, údajně proto, že Alfréd Nobel nachytal asi největšího tehdy žijícího matematika v posteli se svou partnerkou. Kdyby však Nobel znal dnešní starší dámy a notorické exministry a jim podobné, mohl onomu matematikovi zadat náš příklad a už by do smrti nemusel žárlit, neb matematik by strávil zbytek života v marných výpočtech.

« Zpět