Na seznam!

Staré přísloví nás sice učí, že moudřejší ustoupí, podle Einsteina za to ovšem platíme vládou pitomců.

Že se moravská jízda králů dostala na seznam kulturního dědictví, který vede UNESCO, je určitě povznášející, ale na druhé straně to upozorňuje na nezměrné rezervy, jež v této oblasti ještě máme. Je přitom nesporné, že zápisy do seznamu kulturního dědictví zvyšují neobyčejně zájem turistů, takže turistický ruch bobtná, kvasí a roste, což je zejména v krizovém období neobyčejně dobře.

Přitom jiné jevy, ještě mnohem zábavnější nežli projížďky na koních, na zmíněném seznamu nejsou, i když si troufám tvrdit, že by zvýšily turistický ruch ještě mnohem víc.

Například pan náměstek pana ministra spravedlnosti či kmotrovské spravedlnosti (podle toho, které noviny čtete raději) a ve volném čase a mezidobí i dalších ministryň, učinil neuvěřitelné matematické objevy a zejména zavedl na Plzeňsku hned několik kalendářů (kam se na něj hrabou turisticky zajímaví Mayové se svými pouhými třemi). Vždyť podle jednoho z jeho kalendářů má rok zhruba 1200 dnů (podle psaní univerzitního č.j. R-377–10 je totiž 126 dnů jen 0,1 roku), v jiném z jeho kalendářů (podle psaní č.j. R-595–10) zase od září do ledna příštího roku uplyne pouhý měsíc, zatímco podle dopisu č.j. R-594–10 je 13 dnů 0,3 roku, takže tenhle rok má celkem logicky 39 dnů, nehledě k tomu, že od listopadu 2001 do dubna 2005 uběhlo 3,4 roku (č.j. R-592–10), ale od listopadu 2001 až do května 2005 jen 2,8 roku (č.j. R-576–10), přičemž doba od června jednoho roku do června roku následujícího trvá pro změnu devět měsíců (č.j. R-585–10), což jistě nadchne zejména těhotné.

Ovšem ani v tak demokratické a transparentní zemi nemůže pouhý magistřík, a nadto tak trošku rychlostudent, prorazit s tak zásadními objevy, takže je pro jistotu, aby nezapadly, ale aby naopak mohly bavit i příští generace, rozpracovala jedna náležitě postarší profesorka do matematických schémat, inspirovaných jeho skvělou rovnicí rok rovná se roku, neboli 1260=39 (rok podle dopisu č.j. R-377–10 je roven roku podle dopisu č.j. R-594–10). Podle této profesorské, tudíž mnohem sofistikovanější, verze potom 13 (profesorů a docentů na plzeňských právech) je více nežli 25 (profesorů a docentů na právech plzeňských), ba dokonce 25 (profesorů a docentů na plzeňských právech) je mnohem méně, nežli 1,5 (profesorů a docentů na jeden studijní program na plzeňské filozofii, kde jich mají neskutečně obrovský počet celkem dvanácti na pouhopouhých osm studijních programů).

Někteří si ovšem lámou hlavu, zda snad onen postulát, že 13 je více než 25 se náhodou neopírá třeba o zásluhy o rozvoj beztřídní společnosti, takže agenti StB (například slavný agent Vilém, dnes se skromně skrývající za olomouckého profesora) by byl počítán nejméně třináctkrát? Vždyť přece agenti StB odhalovali korupci a jiné nešvary (odhalovali totiž ničemy v žoldu Západu, neboli Západem placené rozvraceče a buřiče), takže z tohoto hlediska mohli vytyčit sofistikované hranice rozpoznání těchto protispolečenských činů s výrazným předstihem.

Snad i díky jejich tehdejšímu oznamovatelskému úsilí dnes víme, že pokud pan ministr ještě jako exministr dohodl s paní komisní akreditaci za to, že bude děkanem zvolen profesor, s kterým se jí fakt dobře pije (viz „Dohoda s Dvořákovou“ na You Tube), nejde o úplatek protislužbou, protože za prvé akreditace nebyla dodávána v krabici od bot či vína, ba ani pan profesor nebyl dodáván v krabici od bot či vína, ale hlavně šlo přece o počínání k prospěchu všeho lidstva a zejména plzeňských studentů a učitelů.

Jak sami zjistili, když pana profesora navzdory dobrým radám nezvolili a stali se předmětem zuřivé pomsty v podobě úředních pomluv téměř hromadného ničení.

Je sice pravda, že bohužel zesnulý pan bývalý prezident Havel říkal, že politika by neměla nahrazovat estrádu.

Ale turistický ruch je přece turistický ruch. A tak se skromně domnívám, že by plzeňské třeštění mělo být zapsáno na seznam kulturního dědictví lidstva jako zvláštní druh tradiční lidové zábavy, charakterizované tím, že se několik málo co možná nejhorších herců mohutně baví na účet veškerého publika.

Nikoli v oné prosté, místy až tupé, magistří verzi, ale samozřejmě v oné rozpracované profesorské.

Zajména masochisté z celého světa by k nám směřovali nepochybně po tisících, neboť něco podobného není nikde na světě k vidění. Masochisticko-turistický ruch by nám potom mohl přinést nebývalý rozkvět. A kromě toho by se na paní komisní a spol. dívali turisté masochisté a my bychom už nemuseli.

« Zpět