Přirozený výběr?

Před týdnem nás jedna nejmenovaná televize informovala o tom, že plzeňští odběrníci (titulů i, nebo hlavně, veřejných prostředků) už přece jen poněkud otupěli z vlastních stále stejných blábolů a rozhodli se, je ovšem otázkou, zda velkoryse nebo ze zoufalství, že dají pokoj aspoň absolventům bakalářského studia. Při té příležitosti ovšem znovu přišla na přetřes podivná volba kriterií, podle kterých odběrníci své oběti vybírali.

Důvodem pro zařazení do seznamu občanů druhé kategorie nehodných akademického titulu kupodivu není, když od někoho dočista opíšete jeho bakalářskou práci. Nešťastný strážnický exvelitel se k tomu skoro přiznal a promptně abdikoval z mediálně zajímavé funkce, takže se do seznamu nakonec ani nedostal. Na rozdíl od těch, kteří nic neopsali, takže netušili, že něco provedli špatně a tudíž neabdikovali, a tak samozřejmě byli do nactiutrhačných seznamů neprodleně zachyceni. Krásným příkladem jsou třeba ti chudáci doktoři, kteří napsali a obhájili práce, na něž se však během uplynulého desetiletí kdesi poztrácely posudky. Slavná komise, jejíž členové pečlivě, transparentně, objektivně a korektně přezkoumali především své vlastní studium, zkonstatovala, že se to přihodilo asi čtyřiceti lidem (z více než osmi set), a následně určila dvanáct doktorů obojího práva, u kterých byla shledána kumulace nejen tohoto, ale více možných pochybení. Jako laik, který nikdy (naštěstí) nebyl členem žádné prověrkové komise, bych se skromně, a samozřejmě naprosto mylně, domníval, že kumulace možných pochybení nastává tehdy, když jich je více než jedno. Ovšem, jak jinak, zase už chyba lávky. Mezi těmi dvanácti jsou nejméně dva, jimž škola někde zatratila posudky. Nic jiného, natož pak nějaké pochybení, už na ně nevyštrachala dokonce ani taková komise, jako byla ta určená pro vyštrachávání, respektive tvorbu a šíření domnělých pochybení u absolventů plzeňských práv, ale do seznamu neprávem osočených je samozřejmě pěkně transparentně nacpala (univerzitní č.j. R-750–10 a R-753–10).

Ke skvělým matematickým šarádám váženého pana už zase náměstka se proto připojuje další: množina čísel větších než jedna zahrnuje i jedničku. Odpovídající zdůvodnění této jen zdánlivě paradoxní hlášky je ovšem jednoduché a jasné jako pořádná zasloužená facka, téměř dětsky prosté a snadno na ně přijde každý, kdo umí počítat aspoň do tří (je tedy ovšem s podivem, že na ně přišel opisovač odebíračských dopisů, který, jak známo, tuto početní dovednost neovládá). Abych Vás po vzoru zvláště vypečených novopečenců při lenivém víkendovém oddychu taky trochu potrápil, dovolím si odpověď na tuto zásadní otázku: kdy množina čísel větších než jedna zahrnuje i jedničku, zašmodrchat do nedalekého P.S.

Že by snad šlo o přirozený výběr? Ten bývá zpravidla definován jako proces, kdy se podle nějakých kriterií z různorodé masy jednotlivců vybírají ti, kteří jsou potlačováni, nebo ti, kteří jsou naopak zvýhodňováni. Přirozený výběr je ovšem podle encyklopedií slepý (tupý, bez myšlení a záměru probíhající) proces, na rozdíl od výběru umělého (se kterým se setkáváme například při šlechtění vepřů nebo skotu). Tak teď vážně nevím, je odebíračské hnutí přirozený, leč pohříchu tupý a bez myšlení probíhající proces, nebo se členové hnutí šlechtí po vzoru vepřů či skotu?

Jen tak pro zasmání, představte si, že opravdu existují státy (třeba i Spojené), kde se výběrová spravedlnost považuje za nespravedlnost, a tedy zločin (a proto samozřejmě není přípustná).

P.S. Odpověď na otázku položenou v textu zní: když se to novopečencům hodí.

« Zpět