Retroaktivní chrabrost

je jedním z projevů předních autorů nového občanského zákoníku, ba dokonce i těch zadních.

Nový občanský zákoník je založen na mnoha chvályhodných principech, například na spravedlnosti. Píchnete do něj namátkou prstem, a hned je Vám jasné, že když jeho přední autor popíjel vínko s nejmenovanou komisařkou (pro změnu přední českou marxistkou), určitě nepomlouvali autorovu alma mater, jak se mnozí domnívají, ale radili se, jak do nového feudalismem inspirovaného zákoníku vložit co nejvíce pokrokových myšlenek bolševické spravedlnosti.

Protože nový zákoník pevně spočívá právě na principu spravedlnosti, a to i sociální, je jen logické, že pokud způsobil škodu někdo, kdo úpí v maličké garsonce, zaplatí mnohem méně, než někdo, kdo se odporně vyvaluje ve zbytečně obřím kvartýru. Když například způsobí milionovou škodu nešťastník, který se tísní v garsonečce o dvaceti čtverečních metrech, ačkoli v domě jsou ještě čtyři tisíci metrové byty, zaplatí zhruba 4975 korun. Ale když stejnou milionovou škodu způsobí kdokoli z buržoů v tisícimetrovém bytě, zaplatí skoro 249 tisíc.

Podle § 1194 odst. 2 občanského zákoníku totiž za dluhy společenství vlastníků ručí jeho člen podle velikosti svého podílu na společných částech. Ohledně podílů na společných částech (pokud se neurčí dohodou jako stejné) přitom podle § 1161 platí, že jsou stanoveny poměrem velikosti podlahové plochy bytu k celkové podlahové ploše všech bytů v domě. Uznejte sami, že báťuška Vladimír by musel mít nezměrnou radost, jak jsou jeho ideály uváděny do života.

Stejně jako onen slavný Josef (ne Švejk, ala Stalin), jehož filozofií bylo, že dějiny píší vítězové, a to zpětně, a že odpůrci revoluce měli počítat s tím, že se jim ani zpětně nic neodpustí. Tomu se říká retroaktivita.

O pravou retroaktivitu se jedná v případě, že právní norma působí vznik právních vztahů za podmínek, které teprve dodatečně stanovila (srov. Procházka, A.: Základy práva intemporálního se zřetelem k § 5 obč. zák, Brno 1928, str. 70) a podle Ústavního soudu a jiných institucí je zakázána.

Proto nebyla donedávna zas tak často k vidění, což o chrabrosti a revolučním duchu legislativců zas tak moc nesvědčí (co byste ale chtěli, jsou to právníci). Nejprve musel přijít někdo smělý, kdo s právníky nechce mít nic společného, a hned si můžeme nějaký ten příklad pravé retroaktivity ukázat.

Podle § 3078 nového občanského zákoníku je-li cestovní smlouva uzavřená přede dnem jeho účinnosti neplatná podle dosavadních předpisů, považuje se za platnou smlouvu o zájezdu.

Podobně se hradí újma za narušení dovolené (§ 2543), kterou nově zavedl nový občanský zákoník, došlo-li k porušení povinnosti cestovní kanceláře „i přede dnem účinnosti tohoto zákona.“

Na rozdíl od pravé retroaktivity, která je zakázaná, tzv. nepravá retroaktivita se smí. Jenže jak jí dosáhnout? Zatím víme jenom, jak to nejde.

Prozradili nám to totiž na portálu SVJ už loni v říjnu: Nepravé retroaktivity nelze dosáhnout opakováním nepravd na školeních a šířením absurdních blábolů ve stanoviscích KANCLu (v článku NOZ, retroaktivita, lži a peníze).

« Zpět