Záhada?

Zatímco většina národa se podle bývalých novopečenců a jejich chlebodárců (chleba ovšem rozdávají zásadně cizí, například školní nebo z ministerstva, o to však štědřeji) zoufale těší na budoucí pořádně pokažené dovolené, protože jim má nový občanský zákoník umožnit se dlouhé roky draze, nepříjemně a trýznivě soudit o náhradu za špatný pocit, právnická obec se právem cítí hrubě diskriminována.

Fungující právníci totiž po přijetí nového pseudoobčanského zákoníku budou mít zkažené nejen všechny budoucí dovolené, ale i veškerý ostatní čas, protože se budou muset tímto pohnutým veledílem zabývat, a nikdo jim tuto obzvlášť trýznivou újmu zřejmě nenahradí (navíc už teď, kdy je nový kodex teprve budoucí noční můrou, se zdá nenahraditelná).

Ostatně už dnes se řada právníků upřímně raduje (a svým méně šťastným kolegům zlomyslně pošklebuje), že se jim snad podaří odejít do důchodu dřív, nežli monstrózní pseudokodex rozvrátí naše i tak nevalné právní jistoty, a mezi starší právnickou generací se na otázku, jestlipak ví o tom, že návrh nového pseudobčanského zákoníku už projednává parlament a že zřejmě bude účinný od roku 2013, odpovídá celkem standardní, po výtce optimistickou a nebývale smířlivou odpovědí (mě nenaštveš, já mám rakovinu). Samozřejmě se najdou i tací, kteří se orientují ve složitých mayských proroctvích a tudíž si pochvalují, že účinnost slovního monstra byla stanovena právě až na rok 2013, protože v prosinci 2012 bude naštěstí konec světa.

Na druhou stranu se najdou i tací, kteří nový kodex vítají. Především známý plzeňský pseudostudent, proslavený tím, že nerozumí žádnému právnímu předpisu, se dme neskrývaným nadšením, neboť po přijetí kodexu už nebude sám, ale ostatní, kteří dnes právu rozumí, na tom budou stejně jako on.

Napsat něco zdánlivě česky, i když staročesky, ale přitom tak, aby nikdo nevěděl, o čem to je, je ovšem kumšt, takže v odborných kruzích panují dohady, jak to vlastně autoři dokázali. Že by to byl nahodilý výsledek poskládání výňatků z pradávných předpisů, tomu nikdo moc nevěří, protože při troše úsilí je řada středověkých textů celkem srozumitelná. Hledají se proto všelijaká vysvětlení, mluví se například poměrně často o volech. Mnozí si totiž kladou nutkavou otázku, zda za tím vším je opravdu ten vůl?

Vytvořit z celkem srozumitelných výňatků pradávných textů dokonale nesrozumitelný celek se totiž jeví stejně pravděpodobné, jako potřásáním vaku se starým železem vyrobit funkční lokomotivu. Nedivme se proto, že záhada trápí téměř veškeré naše právnictvo.

Že by snad autoři svůj výtvor opravdu psali tak, jak chodí vůl?

To samozřejmě nemá být a také není žádné negativní hodnocení, ale celkem kvalifikovaná domněnka daná totální nesrozumitelností některých (většiny) pasáží pro obyčejné, ba i ostatní, smrtelníky.

Zmíněným způsobem (tedy přesně tak, jak chodívá po poli při orbě vůl) byl (jak právníci ostatně vědí, nebo by alespoň z právních dějin vědět měli) psán třeba dórský gortýnský zákoník (který byl skutečně psán způsobem boustrophedon, neboli jak chodí vůl, to jest liché řádky zprava doleva, zatímco sudé naopak).

Nicméně už konečně víme aspoň to, proč je podle nového kodexu uplatňování soukromého práva zcela nezávislé na uplatňování práva veřejného (jak kodex, podle odborníků celkem nesmyslně, praví hned v § 1). Jak jinak, záhadu nám objasnil draze najatý pisatel odebíračských dopisů, čímž světu dokázal, že své miliony od školy nedostal nadarmo (i když nejspíš zadarmo): protože autor kodexu nemá o veřejném právu tušení, nezbylo mu, nežli od něj v návrhu prostě abstrahovat (je přece chvályhodné neplést se toho, o čem nic nevíme).

Už jsem se zmínil, kdo nám tento fakt odhalil. Rozhodně si tedy nemyslím, že by všechno, co vzejde z pera pisatele odebíračských blábolů, bylo špatně. Jak jinak, posuďte sami (citováno z dopisu, jaké už začaly chodit některým šťastnějším z vyhnaných studentů a jimiž byla výše zmíněná záhada vyluštěna):

Přístup osoby, která se označila za statutárního proděkana plzeňských práv (což je shodou okolností i autor oné podivné myšlenky o tom, že právo soukromé se realizuje bez ohledu na právo veřejné), ba i přístup bývalého pana rektora, se, jak kupodivu píše pan hanopisník, totiž „příčí základním zásadám činnosti správních orgánů, konkrétně zásadám zákonnosti (§ 2 odst. 1 ve vazbě na § 68 odst. 1 správního řádu), ochrany dobré víry a ochrany oprávněných zájmů osob (§ 2 odst. 3 správního řádu), rovnosti (§ 2 odst. 4 správního řádu a poučení, uvědomění a umožnění uplatnění práv a oprávněných zájmů (§ 4 odst. 2–4 správního řádu).“

Řekněte sami, nenapsal to pan náměstek tentokrát opravdu pěkně?

« Zpět