yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Nabízíte mi všelijaká vysvětlení, proč paní komisní vidíme a slyšíme úplně všude. Samozřejmě jsem si taky našel myšlenku Lva Nikolajeviče o tom, že nejvíc žvaní ti, kdo mají nejmíň co říct. Dovoluji si připomenout, že baťuška Tolstoj jen parafrázoval staré české přísloví, že prázdná nádoba duní nejvíc.
Pořád je krásně, stejně jako včera už od rána svítí jarní slunce, a navíc ještě ke všemu je rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o prodloužení akreditace magisterského studijního programu plzeňských práv v právní moci.
Je nádherný den, nebe je šmolkově modré, slunce svítí, skoro se ani nechce sedět někde v kamrlíku a někoho odposlouchávat, což, jak se zdá, velí příkaz moderní doby.
Člověk většinou nechce být v kůži jiných lidí. Rozhodně by se mi nechtělo budit se ráno strašlivým dilematem, koho dnes pomluvím, do koho zezadu, ale transparentně, kopnu, komu ve správní radě protikorupčně rozdělíme nějaký ten desetimilion, koho mediálně odsoudím a popravím, kousat si vztekle nehty nad tím, že existují podivná individua, jimž se snad nelíbí ryze protikorupční úplatek protislužbou (ve smyslu: vytrhám zadarmo zuby za nový karburátor, anebo dám potřebnou akreditaci za změnu názvu z fakulty na ústav). Jsou navíc rána, byť slunná a jasná, kdy bych například v kůži jedné nejmenované předsedkyně chtěl být ještě mnohem méně.
Paní komisní nám s jarem vysvětlila, že její pocity nejenže vždy byly a pořád jsou veřejným zájmem, který byl rozhodnutím ministra školství porušen („Osobní pocity mnoha lidí, kteří se na procesu…akreditace podílí, se nemusí jevit jako veřejný zájem,“ napsala přece, „je ovšem třeba vzít v úvahu, že jde mnohdy o práci dobrovolnou a činěnou na základě důvěry…pokud je tato důvěra devalvována, je to jednání, které ohrožuje veřejný zájem…“), ale navíc, že vždy byla a je totálně podjatá.