yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Na příkladu slavného Vepřového Marka (abychom využili krás naší mateřštiny), který svými stále stejnými výroky při každé příležitosti, dokonce i na toaletách, obtěžoval kolemjdoucí a kolemsedící, jsme si už kdysi (loni 8. srpna) demonstrovali, že existují prapodivné bytosti, jež nepřetržitě opakují totéž v mylném domnění, že opakování matka moudrosti a že tudíž nabudou tolik chybějícího intelektu. Jenže omyl. Kolovrátek ani mnohaletým fungováním nezmoudří a z obyčejného vysavače se dlouhým užíváním taky nestane očistný reformátor.
Odvolání nesmírně zatěžují celou soudní soustavu a brání plynulému odsuzování pachatelů a kupodivu i nevinných, takže by to zřejmě chtělo nějakou tu reformičku. Nelíbí se ti, sedláku, žes byl odsouzen k pěti ranám bičem? Odvolávat se ti zachtělo? Jak myslíš, darebáku, na základě svého odvolání budeš tedy viset! Zatím to vypadalo, že bez zásadních reforem pana spravedlnostního ministra (majících ovšem vždy povahu reformace in peius, neboli změny jen k horšímu) a jeho blízkých justice nedokáže nikomu to jeho odvolávání pořádně osladit. Až dodnes.
Od oportunistické pasivity k bolševické aktivitě, nebo tak nějak to hlásala věčně opilá bytost, jež se svým mírně obtloustlým parťákem, ministrem spravedlnosti, či spíše nespravedlnosti, vymyslela odebírání akademických titulů, zřejmě z čiré zášti a závisti (když už jim nemůže sebrat rozum, jehož má sama pomálu, vezme jim tedy aspoň titul). Ano, jezdíme se učit, jak Vám podřezat krky, řekl taky tentýž pán, nějaký Klement Gottwald, a jeho parťák ministr spravedlnosti (Alexej Čepička) mu halasně přikyvoval.
Zatímco totálně neschopný (jak pravil pan expremiér, který ho původně do funkce instaloval, v Právu) pan ministr kmotrovské spravedlnosti či nespravedlnosti šel do vězení (přesněji, šel na prohlídku areálu, ze kterého časem vězení bude), panu ministru školství byla doručena petice proti zvůli přední české marxistky (jak pravil pro sobotní Lidové noviny pro změnu pan premiér) se zhruba deseti tisíci podpisů (kromě členů akademické obce ji totiž podepsalo také několik tisíc rodičů, přátel a sympatizantů).
Studenti plzeňských práv ovinuli svou fakultu živým řetězem, opakovaně vyšli do plzeňských i pražských ulic na její obranu i na obranu vší demokracie, protože nebojují jen za sebe, ale právě za právo, spravedlnost a demokracii a pravdu, a udělali pro svou alma mater, i pro pravdu, právo a spravedlnost ještě mnoho odvážného, co jejich potlačovatelé udělat nemohou (a tím nemám na mysli jen ony odvážné fotografie, které by jejich utlačovatelé ve svém boji za svou nepravdu a oblíbené bezpráví konec konců k veselí všeho lidu také mohli nafotit).
Protože nikdo není jako oni (svět je totiž v podstatě plný rozumných, slušných, pravdomluvných lidí, kteří prostě nejsou jako oni), dostala zřejmě paní komisní šéfová možnost se vyjádřit k materiálu plzeňských práv, v němž se seriózně, leč podrobně, analyzuje, jak moc je neobjektivní, podjatá, nespravedlivá a v neprávu. Zvykem, který ona ovšem coby ohavný buržoazní přežitek na cestě ke krásám komunismu rozhodně neuznává, je nesmyslná zásada slyšení druhé strany (audiatur et altera pars). K čemu by to ovšem paní profesorce asi tak bylo, když stejně předem ví, jak rozhodne, například celé roky předem, takže by ji nějaké vyjadřování předem odsouzených jen zdržovalo.