yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Jeden můj vážený přítel mi poslal zprávičku, že se hned z první zprávy televizních novin na Nově dozvěděl cosi nesmírně překvapujícího. Kdyby byl ministrem, podle novin buď nespravedlnosti, nebo naopak spravedlnosti, ale kmotrovské, řekl by asi, že je v šoku, ale takhle prostě jen vyjádřil mohutný údiv. Podle zmíněné velice zarážející zprávy nový občanský zákoník je v mnohém nesrozumitelný a nápadně připomíná habsburský kodex z dob dávno minulých (sepsaný v 18. století). Což je podle onoho mého vzácného přítele opravdu zvláštní, neboť se dosud domníval (jak my zúčastnění ovšem už víme, mylně), že to dávaly dohromady ty největší kapacity, které by si nikdy nedovolily okopírovat habsburský předpis a vydávat ho za své vlastní ultramoderní dílo.
Na plzeňské právnické fakultě byl akademickým senátem konečně zvolen normální kandidát na děkana, a pokud je mi známo, byl dnes také jmenován do funkce. Nemohlo to být jinak, protože žádný z kandidátů se tentokrát nehrnul do voleb ani s tím, že si domluvil s paní šéfovou od akreditační komise, aby školu korektně, nestranně a objektivně zadusila, když nebude zvolen, ba ani s tím, že bude-li zvolen, vyhodí všechny studenty kromě těch dvou, tří či pěti, kteří ho budou volit a hlavně uctívat jako ikonu.
Akademie věd nám v právě končícím týdnu zasadila další krutou ránu: nesehrají-li svou historickou roli Senát nebo pan prezident, temnotě nazývané nový občanský zákoník se nevyhneme, protože konec světa letos určitě nebude.
Opakovaně, snad až do samého zblbnutí, jsem si dovolil psát o skvělém novopečenském retro stylu, s nímž nám přinášejí nové a nové reminiscence stylově krásné minulosti (výhodou ovšem je, že i kdybychom to opakovali do naprostého zblbnutí, páni novopečenci už zblbnout nemohou, hádejte proč?).
Na rozdíl od jiných hlídacích psů údajní hlídací psi demokracie (až na neviditelné výjimky, o nichž jsme si něco řekli včera) nestřílejí do vlastních řad.