yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Včerejší tisková konference nám odhalila mnohé vpravdě gramofonové peripetie vývoje pomlouvačného třeštění, ve slabé chvilce většinou slaboduchými či jinak slabými lidmi nazývaného kauzou plzeňských práv. Jak jinak, opět posuďte sami.
V úterý kolem desáté byla jmenována vláda a tak se budoucí historikové, ale i učitelé a studenti příštích století, mají opravdu na co těšit. Jistě, prapodivné paradoxy přináší úplně každá doba. Vzpomeňme si třeba na dávného římského císaře Gaia, obvykle známého spíš jako Botička (Caligula), který svým spoluvládcem jmenoval koně, ale od moderní doby se prý přece jen podobná divočina nečeká.
Už dobře víme, jak příklady neomylně ukazují, že k tomu pravému věšteckému štěstí opravdu nestačí pytlovitý vzhled a nenechavé končetiny. Chobotnice Paul tohle všechno má, ale kromě toho je chytrá (nejspíš chytrý, když je to hlavonožec Paul a ne hlavonožec Paula), takže místo na německém talíři nyní končí v zasloužené chobotničí penzi, kde už jí nikdo nebude kazit jídlo všelijakými nepoživatelnými praporky (chobotnice Paul věštila tak, že lezla pro potravu do plechovek označených vlajkami a nakonec tak kupodivu vyvěštila světového fotbalového vítěze).
Jako obvykle, věštící chobotnice měla naprostou pravdu, když strčila chapadla do piksly se španělskou vlajkou (a pochopitelně nějakou tou chutnou, nebo aspoň zdravou, výživou pro hlavonožce). Možná, že kdyby hlavonožci Paulovi dávali laskominy (fakt netuším, co může být laskomina pro chobotnici, takže nemohu být konkrétnější) do různě velikých plechovek, neuhodl by jen španělský triumf, ale třeba i to, že ho bude dosaženo až v prodloužení.
Jak se ukazuje, letošní horké léto kupodivu kráčí ve stopách toho opravdu nejužšího (jednočlenného) vedení jedné nejmenované akreditační komise, ba přímo se mu lepí na záda, což v tomhle počasí nebude nic příjemného (pro čtenáře, kteří si občas stížnou, že se k nám připojili až později a nesledovali kauzu od počátku, ach, šťastní to lidé, a neznají tedy všechny souvislosti: paní šéfová nejmenované komise začala někdy na podzim věštit, co všechno dříve bylo, ne bude, ale kdysi v minulosti bylo, na plzeňských právech špatně, napřed, že právnická fakulta v Plzni uznávala nekvalitní ukrajinská studia, potom, co se ukázalo, že je ve skutečnosti uznává ministerstvo, upadla tato věštba pro jistotu v zapomnění, dále, že se poztrácela spousta dizertací, ale potom, co se našly, překvapivě v knihovně, se o nich už taky nemluví, a ještě spoustu dalších nesmyslů, jež podle vlastního prohlášení nikdy nepronášela jako úřednice, ale vždy jen a jen jako politoložka, která s tou úřednicí nemá nic společného).
Jeden nesmrtelný, byť bohužel velmi nedávno zesnulý, autor napsal, že myšlenky jsou jako móda. Je to tak, všichni něčemu věří, zcela bez ohledu na to, jestli je to pravda, nebo není, a všichni tomu postupně věřit přestanou (to pořád ještě napsal on).