yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Paní komisní je krásná, dobrá, silná a moudrá.
A tohle všechno objevila úplně sama.
Je hezké potvrdit si, že jsme v dobrých rukou a že aspoň někteří
naši ministři mají pravdu (když jiní ji pro změnu nemají nikdy, jako
například náš oblíbený pan ministr kmotrovské spravedlnosti).
Vzpomínáte, jak paní komisní s netajenou radostí předhazovala lidu
zprávy o hrůzách na plzeňských právech (i když některé byly
vymyšlené už na první pohled, třeba když hovořila o vzdělání na
prodej, ačkoli musela přiznat, že úplatky se v Plzni nedávaly)? Sice byly
vymyšlené celkem nekvalitně, ale radost jí přinesly stejně.
A co že to řekl právě včera pan ministr financí? Jen psychopat, pravil,
přináší špatné zprávy rád.
Kromě periodické vládní krize se nějak celkem nic neděje. Krizi
státního zastupitelství, vyvolanou tím, jak pan ministr nespravedlnosti
odvolává vedoucí státní zástupce, které sám jmenoval, pan ministr
odpovědně a iniciativně řeší dlouhými pohledy z okna, poslední novela
obecného zákoníku občanského z roku 1811 (pro pobavení nazývaná novým
občanským zákoníkem) se na nás směje (nebo spíš se nám směje?) ze
Sbírky zákonů, tak stojí zato si trochu zavzpomínat na minulé
příjemnosti. Třeba na nekompromisní prohlášení, že ohrožování práce
a studia učitelů a studentů plzeňských práv je ohrožením veřejného
zájmu!
Napsala to paní komisní předsedkyně, takže to pravda prostě
být musí!
V době mého bohužel už velmi, velmi dávného mládí zpívali tehdy
taky mladí Jan a Petr (Vodňanský a Skoumal) mimo jiné:
Pane, něco Vám povím, ale neotáčejte se,
za Vámi jde grizzly,
pane, něco Vám povím, ale…
pozdě, pozdě, pozdě.
Co všechno už mají plzeňská práva za sebou! Jen si vzpomeňte, jak s energicky semknutými masitými rty a hrdě vysunutou čelistí pan nynější ministr kmotrovské spravedlnosti či nespravedlnosti (podle toho, jaké noviny preferujete) ošoupával dnes a denně oblíbený fakultní schod, aby světu sdělil, co všechno zrovna dělá nebo nedělá (na dvacetitisíce, jež rozděloval svým věrným, bohužel nějak zapomněl, naštěstí jich měl jen pět, tedy těch věrných). Jen si vzpomeňte, jak se svým studijním proděkanem reformovali na potkání cokoli (pan proděkan potom zkoušel reformovat i češtinu, když se přiznal, jak se „ochomítal“ kolem nového občanského zákoníku nebo psal, co všechno by měl „čerství“ absolvent dělat). A přes všechny ty děsy a pomluvy, FPr ZČU zůstává.
Před jedním dnem a sto roky vyplul na svou první a poslední plavbu Titanic, a dnes se o tom natáčejí krásné a výpravné filmy. Před více než 380 roky dorazil do Paříže mladičký d´Artagnan, a filmy, krásné a výpravné, se o tom natáčejí už dávno.Třeba jednou (za sto let?) uvidíme (no, my už asi ne) film o bezohledném ataku na studentské sny, iluze, ideály, prostě životy, neboli o bezohledném a záštiplném útoku na plzeňská práva? Konec konců, asi jsme všichni zachytili, že maňásková groteska z Plzně nadchla i v cizině.