yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Konečně. Vánoce jsou svátky, kdy k sobě mají lidé blízko, kdy jsou k sobě slušní, svátky srdcí a svátky duší, a když navíc celou naši společnost a s ní celý svět na smutnou chvíli zastaví odchod někoho, koho si celý svět vážil, pak je jen logické, že lidé si říkají a hlavně chtějí slyšet něco milého, něco povznášejícího a něco utěšujícího, navíc od někoho, kdo je k nim slušný a koho si váží.
Předvánoční dění nám možná trochu nečekaně ukázalo, že jsme ještě docela neztratili schopnost chápat vánoce nikoli jako jen svátky dárků, ale především jako svátky srdcí, a že (jak pravil jeden čínský myslitel) vánoce jsou setkáním i těch duší, které se během roku nepotkávají.
Na konci roku prakticky každý nějak rekapituluje, co se povedlo, co ne, v čem byl pomalu odplývající rok krásný a v čem poněkud méně. Musíme si tudíž říci, že některé zákonitosti, zejména přírodní, v letošním roce platily, a jiné zákonitosti, a také všelijaká přísloví, pro změnu méně, nebo dokonce moc ne.
Odchod pana prezidenta nás v našem podivném shonu a pachtění náhle zastavil a připomněl nám s nebývalou intenzitou, že Vánoce nejsou svátky dárků, ale srdcí.
Bez cizích jazyků se neobejdeme a některé cizojazyčné výrazy určitě zná každý z nás. Skoro všichni nejspíš víme, že citoslovce praslovanského původu, používané jako intenzivní, případně emotivní výraz záporu či nesouhlasu s výzvou, a to jak samostatně, tak i v podobě větného záporu, a současně slovo, vyjadřující i celou řadu dalších významů například ve spojení: je puntičkář (bere na vidličku každé…), či lakomec (sežral by i vlastní…), případně označující i příbuzenství (podávali jsme si přes plot…), nebo sumu úspěchů bývalých plzeňských novopečenců, anebo také citoslovce výrazného překvapení, se například francouzsky řekne merde.
Kterási z osob, jež kdysi nakrátko ovládly plzeňská práva, se prý dala slyšet, že dnes už bývalý pan děkan se ztratil v lesích proto, že neunesl pocit viny z toho, jak uškodil fakultě, kterou řídil. Aniž bych cokoli věděl o pocitech pana děkana, nějak se mi to nezdá.