yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Ať je to ten, nebo ten, praštíme ho koštětem, pěje se ve známém lidovém popěvku, a je to tak moc dobře. Když pozdější a dnes již naštěstí definitivně bývalí novopečenci dlouhé dva roky (jak světu svého času nejspíš omylem bujaře prozradil pan spravedlnostní náměstek na kávovém posezení se studenty a šéfkou Akreditační komise) po plzeňských hospodách chystali zabrat tamní právnickou fakultu, stáli před dilematem téměř neřešitelným.
Minule jsem slíbil něco chronologie, tak tady je: Právo 23. října 2009 přineslo jednak článek o prověření rychlostudentů na plzeňských právech („pochybení nezjištěna,“ stálo kupodivu v jeho názvu už tehdy), jednak stručnou chronologii „kauzy Fakulty právnické ZČU.“
Někteří z Vás mi vytýkají, že si počínám jako zapomenutí autoři commedie dell´ arte, nebo třeba jako modernější Matt Groening, Ron Leawitt či Michael Moyne, případně, že s velkým odstupem kráčím ve stopách Jaroslava Haška.
Je celkem známou věcí, že všelijací nekulturní, leč o to panovačnější diktátoři nemají nijak zvlášť v oblibě pisatele beletrie; tak třeba Stalin neblahé paměti se posměšně dotazoval českých komunistů, jak vůbec může prezident Zápotocký řídit stranu, lid a stát, když píše romány (psaní i stručných pokynů bylo pro pana dikrátora tak složitou a časově náročnou činností, že nechápal, jak jde kromě něj za den stihnout cokoli dalšího)?