yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Dlouhou dobu jsme byli svědky toho, jak se všelijací absolventi, nařčení z rychlostudentství, kroutili jak červíci na háčku a nemužně (nežensky, šlo o ženy?) dokládali, že dlouhé roky studovali někde jinde, takže kratší dobu studovali jen zdánlivě. Konečně však máme aspoň jednoho statečného, který neváhá a veřejně prohlásí: ano, já jsem studoval kratší dobu! Jsem rychlostudent, ale nestydím se za to!
Tahat všelijaké svinstvo na Kavčí hory, kde dnes, jak známo, sídlí televize, rozhodně nemusí být výrazem úcty k tradicím a jiným pozitivním hodnotám naší společnosti, ale důsledkem pouhé neznalosti či nedostatečné vzdělanosti.
Jsem duše prostá a leccos mne překvapí, navíc nezastírám, že některá překvapení jsou mi docela příjemná.
Výzkum, především výzkum hrazený z hlubokých kapes daňových poplatníků (ti totiž obvykle hluboko do kapsy mají) musí pochopitelně být smysluplný a je nutno k němu přistupovat zodpovědně a obětavě. Známe dokonce řadu příkladů, kdy třeba lékaři zkouší léky sami na sobě. Připomněl bych Jana Evangelistu Purkyně, který to dělal už jako medik, jenže přece jen to byl rychlostudent (medicínu studoval o rok méně, nežli činí standardní doba studia, o pouhých dvou letech, za něž stihl na vysoké škole filozofii, ani nemluvě). Že však tyto obětavé metody dospěly i na pole právní vědy, se mi zdá celkem novinkou.
Ano, přiznávám, že mi bylo, podobně jako drtivé většině všech ostatních, normálních lidí, svého předloňského a loňského času docela k smíchu, jak nynější pan spravedlnostní ministr ještě jako děkan plzeňských práv vylezl na posléze prošlapaný fakultní schod, vysunul hrdě ret a oznamoval světu střídavě, že provedl reformy, které byly realizovány půl roku či déle před jeho příchodem, anebo že je naopak v šoku z toho, že se nepotvrdila nesmyslná tvrzení jedné dámy, jež jistý advokát a bloger trefně označil za plzeňské třeštění.
Je překvapující, že víme, kdo objevil či sestrojil kdejaký nesmysl a o původcích zcela základních objevů toho naopak mnoho nevíme. Díky dlouholeté sovětské okupaci jsme se sice dozvěděli, že parní stroj nevymyslel plagiátor James Watt, ale zdatný vynálezce Polzunov. Kdyby mu kotel netekl, či aspoň významně nekapal, určitě by se celosvětově, dnes bychom řekli globálně, prosadil.