yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Paní rektorka zase jednou posnídá s novináři a na akademické půdě s nimi bude řešit tentokrát doopravdy důležité problémy, jako je letní škola arabštiny či ivritu (my starší ho známe jako hebrejštinu), čili právě ty problémy, jež by měly trápit akademickou obec a jež by jí měly zajímat.
Ať jen si novopečenci srdceryvně lkají nad tím, jak neskutečně stupidně se sami nachytali, když ohlásili vlastní odchod z plzeňské právnické fakulty v liché (a dětsky naivní) naději, že zbytek světa stráví jaro tím, že je bude zoufale přemlouvat, aby jen proboha dál a dál co nejvíc a co nejhůř pomlouvali svou alma mater, likvidovali studenty, učitele, školní rozpočet, jakož i celou školu.
Být dočista všemocný je jistě pěkné. Hrát si na všemocného je ostatně taky docela zajímavá hra. Pokud však nejste opravdu všemocný (proč by si však někdo, kdo je všemocný, na všemocného hrál: učitel si přece nehraje na učitele, zloděj si nehraje na zloděje, ani vůl si moc často nehrává na vola), ba dokonce, pokud jste dokonale nemožný, jako naši bývalí novopečenci, může se stát, že při hře poněkud klopýtnete, a to zhusta s významně negativními následky pro lidové označení úst.
Poslední dubnový den jsme se dobře (byť s oním nepříliš příjemným doprovodným mrazením v zádech: co kdyby se to fakt přihodilo!) bavili hororovou představou, jaké by to bylo, kdyby (skutečně nedej Bože!) někdy platilo to, co je dnes obsahem návrhu pseudonového pseudoobčanského pseudozákoníku.
Americký prezident oznámil v první květnový den světu, že spravedlnost byla nastolena, protože se podařilo navždy zneškodnit nebezpečí, jež představoval Usáma bin Ládin.
Zatímco sobota posledního dubna je dlouholetou tradicí určena k osvobození (či snad dokonce k očištění?) světa od zlých, strupatých a bradavičnatých čarodějnic, věštkyň a jim podobných potvor, jako jsou vědmy, jezinky či ježibaby (že bychom se konečně dočkali?), předcházející pátek byl na dalekém ostrově zasvěcen téměř panovnickému sňatku.