yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Když člověk vytáhne paty třeba jen malý kousek za státní hranici, jakkoli jen takovou docela nepravou, schengenskou, stejně se zájmem, napětím a také obavami sleduje, jak kdo ryje pod jeho rodnou hroudou, případně jakým jiným podobně tvůrčím aktivitám se kdosi doma věnuje.
Moudrý pan Erasmus (Rotterdamský) kdysi chválil bláznovství, přičemž například podotkl, že ti, kdož panují, nikdy nejsou šťastni, slyší-li pravdu, ale jen pokud slyší lichotky. A když vidím, jak nám bývalí novopečenci s tvářemi smrtelně vážnými deklamují otřepané vtipy z humorné sbírky nazvané Návrh občanského zákoníku, nemohu nevzpomenout Erasmových slov o tom, že brát se smrtelně vážně je bezpečným rozpoznávacím znakem lidí ukrutně hloupých.
Nejpozději od Newtonových časů víme, že pro svět je typická tendence k vyrovnávání (neboť akce vyvolává reakci).
Tak zvaná kauza plzeňských práv (já, a pokud je mi známo, i nejméně několik set dalších ji radši nazýváme bláznivé plzeňské třeštění, jak předloňské dění výstižně charakterizoval jeden velmi renomovaný právník) dala světu opravdu mnohé.
Nějak mi přijde, že zkušenostmi nabytými ve vysokém školství se někde jinde, například v politice, nijak zvlášť blýsknout nedá. Pan ministr ještě coby děkan půl roku mluvil o reformách, aniž by, zřejmě z opatrnosti, reálně hnul prstem. Obecně sice platí, že kdo nic nedělá, ten nic nezkazí, ale tentokrát bohužel zřejmě nějakým nedopatřením nastala výjimka potvrzující pravidlo, takže i když za hříšně nebývalý plat vůbec nic nedělal, zkazil toho, až oči přecházely. Velkorysé rozdávání veřejných prostředků několika málo svým bližním, jímž na fakultě nebývale proslul, nebylo reformou, kterou by si osvojil až na akademické půdě, ale jak ukázala média, šlo o velice zajímavý pracovní postup, který uplatňoval i ve svém původním řemesle ministra.
Klasikové marxismu kdysi volali na proletáře všech zemí, ať se spojí, čímž je ovšem nevyzývali ke skupinovým nemravnostem, ale k úzké spolupráci při rozvracení veškerého řádu a pořádku. Jejich holohlavý pokračovatel posléze charakterizoval společenskou etapu, ve které žil a plešatěl, jako odumírající, zahnívající a parazitující (ti významně starší z nás si možná ještě pamatují, že napsal, že „imperialismus je kapitalismus odumírající, zahnívající a parazitující“).