yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
V prvé řadě bych velmi rád své čtenáře uklidnil, neboť chápu, že jsou zaskočeni, chápu jejich šok a smutek, ale, jak jsem už napsal, opravdu bych je moc chtěl uklidnit. Takže, vážení přátelé, moc a moc prosím, uklidněte se.
S jemnou elegancí a lehkostí kvalitně odlitého panelu skupinka z nouze vybraných osob označující se za etický panel překonala všechna očekávání, když si nakonec troufla napsat, že akademické tituly se odebírat v právním státě opravdu nemohou a že univerzita nese na kašpárkovém divadle označovaném jako kauza plzeňských práv svůj velmi významný podíl.
V tomto týdnu jsme se dozvěděli, že etická komise s lehkostí panelu (samozřejmě etického!) ukončila svou víceměsíční nečinnost, dozvěděli jsme se taky, co jeden pan zase už náměstek říkal kdysi zjara (protože byl tak velmi laskav a téměř doslova, tedy kromě asi dvou slov, nám to zopakoval, dokonce i se stejnými gramatickými chybičkami) a mimo to jsme se dozvěděli i řadu podstatně důležitějších, významnějších a mnohem zajímavějších věcí, například jak pije kočka. Přesto si někteří z Vás přejí slyšet (pardon, spíš vidět, neboť zde jde o psané slovo), co všechno etický panel mohl říci a neřekl, takže si o tom příště povíme (tedy napíšeme).
Právě míjející pracovní týden nám přinesl kromě jiného naději, že se konečně dozvíme, zda Tychona de Brahe otrávili (mimochodem, kromě hvězdáře, astronoma, slavného záletníka a kupodivu i strážce majáku byl Tycho de Brahe taky právník). Možná se zjistí, zda ho opravdu otrávil jeho milovaný žák (jak vidíte, pod sluncem nikdy nic nového, o vděčnosti některých svých žáků bych mohl psát tlusté knihy, a ačkoli moji žáčci umí kupodivu lépe sehnat jiná média než rtuť, asi by to klidně mohly být skutečné horory), nebo jeho stejně milovaný vládce (jak vidíte, ani v politice celkem nic nového).
Soužití vítězů a na hlavu poražených nebývá příliš jednoduché, zejména proto, že po právu poražení zpravidla ještě chvíli škodí, seč umí (v případě plzeňských práv je ovšem velikou výhodou, co všechno bývalí, po zásluze odejití, novopečenci neumí). Zatím však podle hlasu lidu žasne poslední původně novopečený statutární proděkan, jaké vážně hnusné obrazy si sem na děkanát, který měl patřit jen a jen jemu (naštěstí jen podle něj), to nové vedení natahalo, takové ohavnosti svědčí o absolutním nedostatku i nepatrné trochy vkusu. Víte, copak mu sekretářka nového děkana odpoví? Nebudeme teď zdržovat, kdo neví, ať si, prosím, přečte dole v P.S.
Zatímco bývalí novopečenci si kdesi lížou, třeba i navzájem, nebo pro změnu každý sám, si ošetřují, hluboké rány způsobené jim po zásluze rozumem, citem a hlavně právem, neboli jejich úhlavními nepřáteli, rozhodl se jejich najatý výkonný (míněno samozřejmě pouze: exekutivní, neboť jinak o výkonnosti nelze hovořit) pisatel darovat studentstvu k jeho svátku s denním předstihem téměř doslovné opakování svého jarního proslovu v naději, že ho třeba ještě někdo znovu otiskne, například z týchž důvodů, pro něž si kočka s elegancí sobě vlastní na rozdíl od psa při pití nepocáká nos, pardon, čumák (inovoval je ovšem podprahovým sdělením, že jako ministerský úředník nemá do čeho píchnout, takže by mohl stihnout k pobavení národa něco dodělat).