yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Někteří lidé vidí špatnost v čemkoli. Zajdete si na vínko, nota bene do vinárny, popijete tam s přáteli, poradíte se, co dál, kudy kam a komu ublížit v budoucnu, a představte si, některým podivným hnidopichům se to nelíbí.
Báje a mýty někdy vycházejí z toho, co lidé skutečně prožili. Archeologové už například dávno objevili racionální jádro legend o potopě světa, které najdeme u Eskymáků stejně jako v bibli nebo u starých Řeků. Zkušenost, že pokolení našich současníků „jsou lidé nehodní, zvrhlí, krutí, neuvěřitelně zrádní, nespravedliví a nevděční k rodičům i učitelům“ (jak napsal Hesiodos v díle Práce a dny) už taky udělal mnohý z nás, takže i zde mají legendy určité racionální jádro (kterážto zkušenost udělala například právě z Hesioda zapšklého doživotního pesimistu).
V naší krásné zemi existují všelijaké hospody a hospůdky, kavárničky a vinárničky. Existuje pražská kavárnička, kde skrovně placený učitel (nějaký pan Einstein) vysvětloval hostům teorii relativity, zatímco ostatní se opile dohadovali, proč ti zatracení ptáci pořád létají na jih. To určitě víte, nebo snad ne?
Ach, ti neskuteční, prapodivní Francouzi. Nejenže horují sympatiemi pro bývalého šéfa Mezinárodního měnového fondu (ukázalo se, že nepříliš vzdělaná dáma, jež ho obvinila, si při různých příležitostech vymýšlela a domlouvala se s dalšími osobami, komu a jak ublížit a jaký z toho získat profit) jen proto, že kvůli nepodložené, neověřené, a, jak se nakonec ukázalo, taky nepravdivé pomluvě přišel o práci a o respekt. Oni dokonce tvrdí, že žurnalisté těžce selhali, když pana Strausse-Kahna odsoudili (a dokonce zesměšňovali, považte!) jen na základě domněnek, aniž by si počkali na zjištění, zda jsou obvinění pravdivá. Už včera jsem si dovolil poznamenat, že u nás by se něco podobného stát rozhodně nemohlo.
Bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu (Dominique Strauss-Kahn) má obrovské štěstí v neštěstí. Především má totiž štěstí, že není Čech a nežije u nás.
K vysokoškolskému životu patří bezuzdné veselí, skotačení a všelijaké radovánky, nad nimiž zbytek společnosti kroutí hlavou, a na kterých se přitom podílejí i jindy velice vážní učitelé. V dobách, z nichž například naši bývalí novopečenci čerpají téměř veškerou tvůrčí inspiraci pro svůj občanský zákoník, no dobře, tak jen inspiraci, neboli v temném středověku, bojoval stav studentský se stavem policejním o kámen nazývaný Ďáblův prd. I rektor Sorbonny tehdy tančil s oslí hlavou (respektive ji měl při tanci nasazenu, ne že by ji užíval jako spolutanečnici), zatímco profesoři si vyhrnovali taláry a cenili na strážníky hýždě (spodní prádlo ještě nebylo vynalezeno), o doktorech a magistrech ani nemluvě.