yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Otcové, ba i média, si o víkendu mediálně zajásali, protože sněmovnou prošla novela zákona o rodině ukládající soudům více využívat střídavé péče. Diskriminace otců se tak má stát minulostí, ovšem jen pokud nebude přijat nový občanský zákoník, který v § 901 a 902 s ničím takovým jako je preference střídavé péče nepočítá (pokud by přijat byl, stala by se tudíž diskriminace otců minulostí jen nakrátko).
V pátek jsme byli trošičku zvědaví, co nám den přinese (jen trochu, protože pisatel hanopisných dopisů se stále, dlouze, nudně a vždy jen opakuje, takže jen supernaivní optimista by čekal nějakou jinou nežli domnělou novinku). Přesto jsme pro jistotu hádali, zda pan pisatel rádoby odebíračských dopisů jako obyčejně jen tupě zopakuje, co den předtím preventivně vyslepičil, či zda se snad přece jen dočkáme nějaké droboučké inovace, ne snad myšlenkové (kde nic není, ani smrt nebere), ale aspoň formulační, početní či jiné. A zklamali jsme se jen průměrně.
Z minulosti si (bohužel) pamatujeme postní páteční snídaně bývalého pana západočeského rektora s novináři. Za to, že o něm žurnalisté vůbec nepsali hezky, je pan rektor sice jen čas od času, avšak s nečekanou krutostí pěkně potrestal tím, že s sebou přivedl osobu, kterou pověřil psaním všelijakých vesměs hrubě urážlivých dopisů (jež pro něj žádný právník psát nechtěl) absolventům plzeňských práv. Pan pisatel jim v oněch hanopisech třeba psal, že jako studenti podváděli například tím, že se učitel podepsal nečitelně, nebo že ještě víc podváděli tím, že učitel neorazítkoval listiny, které se razítkovat nemají, nebo že jejich studium trvalo jen dva roky, totiž od roku 2001 do roku 2005, nebo že nějakou činnost prováděli jen měsíc, totiž od září do ledna příštího roku, a vůbec jim zcela nezištně posílal doopravdy úžasné perly.
Když se svého času římský občan Saul vydal pronásledovat křesťany do Damašku, byl oslněn náhlým zábleskem z nebe, spadl z koně, udeřil se do hlavy a obrátil se na křesťanskou víru, a to tak úspěšně, že vatikánský chrám svatého Petra je věnován vlastně jemu (alespoň soudě podle mohutného nápisu na chrámovém průčelí). Historie skutků svatých nezapomněla ani na to, že Saul, už coby Pavel (posléze svatý Pavel) do Damašku skutečně dorazil, ale místo pronásledování křesťanů se tam naučil šít stany.
Před pár dny jsme slavili (tedy možná jak kdo) výročí odchodu sovětských vojsk. Třeba v ralském vojenském prostoru po nich zbyl těžko snesitelný zápach a stopy brutálního ničení rozpoutaného ze vzteku, že museli konečně odtáhnout. Podobnost s některými jevy horké současnosti jistě zcela náhodná.
Dobrý úředník pilně pracuje, a protože nevděk světem vládne, nikdo o něm neví a nikdo ho nezná. Dobrého učitele znají jen jeho žáci. Dobré zboží se nabízí samo. Vzhledem k těmto příslovím vidíte obzvlášť zřetelně, že mezi novopečenci a jejich zuřivými akreditačními podporovatelkami o takové pochybné kategorie, jako je dobrý učitel nebo snad dobrý úředník, rozhodně ani nezavadíte.