yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Jak všichni dobře a dávno víme, plzeňští novopečenci jsou jemné, sympatické, milé a něžně éterické bytosti, takže a) není žádný rozdíl mezi nimi a roztomilými obláčky, ba ani temnými dešťovými či bouřkovými mračny či vůbec oblaky jakéhokoli druhu, a zároveň b) je rozdíl naprosto zásadní mezi nimi a všelijakou škodlivou a otravnou bodavou a kousavou havětí, jako jsou třeba komáři či ovádi (pokud by Vás snad zajímaly podrobnosti, najdete je, jak také jinak, opět dole v P.S.).
Všichni jsme už poznali, že 4% oproti celku nejsou sice nijak zvlášť moc, ale umí napáchat skutečně pořádnou neplechu. S něčím takovým, jako se čtyřprocentní ošklivostí si ovšem novopečené vedení plzeňských práv hlavu rozhodně neláme. Teď totiž nejde o nějakou čtyřprocentní sice nepěknou a neskutečně protivnou, ale přece jen maličkost (za jakou někteří, ovšem, jak se ukázalo, poněkud neústavně, považovali snížení soudcovských platů za pana ministra Janoty, zatímco teď to má být snížení pětiprocentní). Kdeže.
Když před více než dvaceti lety občané bývalé socialistické části Německa prchali do té druhé, podle tehdejší terminologie zahnívající, odumírající a vzdálené čistým idejím revolučních duší, psali na zdi ať poslední zhasne (pochopitelně německy). Novopečené vedení plzeňských práv se sice může přetrhnout úsilím, aby zbylo na fakultě taky úplně poslední, ale tohle (že by museli zhasnout) jim opravdu nehrozí (pokud snad a kupodivu nevíte proč, vyčkejte P.S.). Jenže, vážená novopečená strašidla, pozor, pokud pořád chcete někoho strašit, musíte mít koho.
Bakaláři, kterým se jejich alma mater poté, co doložili všechny dokumenty, jež za ně novopečenci kdesi obětavě a transparentně (neboť před zraky televizních kamer) poztráceli, rozhodla konečně dát pokoj, byli stejně jako já zvědaví, jak a zda se najatý žoldnéř popasuje s odhalením, že píše hlouposti (a jaké skvostné právní perly nám předhodí). Nuže, dočkali se a navíc byli od té lásky a dali mi vědět, že podle toho, kdo píše na jejich alma mater hrubě urážlivá podání a nechává je rozesílat jejím absolventům, lze opravdu zrušit vysvědčení školáčkovi, který bez dovolení unikl na záchod, který házel křídou po spolužácích, kouřil na školním WC či jiném příhodném místě a páchal jiné podobné a dávno zapomenuté nepravosti.
V opravdu těžce nebabím létě (samozřejmě a rád uznávám, že je výrazně lepší studené nebabí léto, než třeba i ten sebeslunnější podzim probíhající, jako třeba loni, ve znamení jedovatých babských žvástů) si dovolím drobný víkendový povzdech na téma, jak je občas nelehké tyto úvahy tvořit. S laskavým dovolením teď pominu krutě svíravé pocity žaludeční, ba i jiných částí těla, jež se nutkavě objevují u normálních lidí při dalších novopečenských eskapádách, ba u slabších jedinců dokonce při pouhé novopečenské či pseudostudentské promluvě.
Když Vám spadnou do kafe brýle, tužka, knoflík, kámen, nebo s ohledem na název této úvahy třeba koště, nebo telefon (přece jen radši mobilní), nebo srdečný pozdrav od přelétajícího ptáka (snídáte-li někde, kde přelétají orli a supové, hrnek ani nemusí stačit), snídaně se obvykle příliš nevydaří.