yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Úvahy
Středověk | Úvahy
Když jsem se v úterý (v úvaze nazvané, jak jinak, Ještě úterní) zamýšlel nad hrůzným, temným středověkem, uvědomil jsem si, jak krásně se žije nám v horké současnosti (jakkoli je občas tak horká, až náš dost pálí) a jak skutečně nesmírně se museli tehdejší studenti a jejich učitelé trápit. Ostatně, posuďte při pátku sami.
Cizí peří IV | Úvahy
Když ani obludná hromada ještě obludnějších a zákeřných, ovšem jistě zcela transparentních, anonymů, usilovně smolených celý víkend, nezabrala a nově zvolený kandidát na děkana místo, aby se zalekl, funkci z rukou pana rektora konečně přijal, sedí zdrchaně bývalí proděkani celí pavučinami obalení a zaprášení z vyklízení svých dokonale vyčištěných kanceláří, a jeden z nich (nepochybně zcela korektně) zabručí: „Ta hlava mi snad doopravdy praskne.“ „A vzal sis prášek?“ ptá se ze zdvořilosti bývalý kolega ve funkci. „Samozřejmě, už jsem jich snědl spoustu, Persil, Ariel…“
Ještě úterní | Úvahy
Zdá se, že situace se konečně normalizuje. Média splnila v pozoruhodné hře na pochybení na plzeňských právech svou náročnou úlohu a nadále už je (nejspíš díky Bohu) dění na fakultě nijak zvlášť nezajímá, takže se z titulních stran nedozvíme, že fakulta už má od včerejška na rozdíl od posledních měsíců konečně normálního děkana (tedy myslím samozřejmě děkana za normálních okolností zvoleného), ani že ho opravdu nevelká skupinka jeho odpůrců se svou typickou vstřícností, korektností a principiální transparentností zahrnula naopak velkou hromadou anonymů.
Útěcha II | Úvahy
Spousta věcí v našich životech byla opravdu příšerných a přesto z nich nakonec zbyly mnohdy kouzelné historky k vyprávění. My (bohužel) už poněkud starší a staří dnes s úsměvem vzpomínáme na nekonečné fronty na banány („To bych si je snad radši koupil,“ prohlásil západoevropský turista v jednom dávném a slavném vtipu při pohledu na takovou frontu) a skoro všechno ostatní.
Třináctého II | Úvahy
Už jsem na těchto stránkách psal, že lež má sice krátké nožky, ale zato je umí skutečně báječně nastavovat. Měli jsme to pochybné štěstí po nich úspěšně klopýtat, když jsme v minulých měsících byli svědky toho, jak rádoby hrdinové v sice novém, ale naštěstí v podstatě už minulém, vedení plzeňských práv bojovali s neexistujícím nebezpečím a neexistujícím nepřítelem. Jen veliká škoda pro všechny ostatní, že nepokročili ve svém nezměrném bojovnickém úsilí ještě o kousíček dál a nezavedli si hrdinství honoris causa, protože statečnosti je na něj potřeba stejně jako na boj s neexistujícím nebezpečím, totiž žádná, ale nenadělá se přitom zdaleka tolik škody.
