yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Internetová média přinesla zprávu, že se nejmenovaná západočeská univerzita dohodla s exděkanem (některá to formulovala tak, že exděkan se usmířil s univerzitou), kterého novopečenci jistě korektně, leč pohříchu poněkud nezákonně, vyhodili z práce a že o penězích se přitom podle sdělení univerzity nemluvilo.
Někdy je nejspíš opravdu příšerné být v kůži ministra (např.) spravedlnosti a jsou zcela konkrétní okamžiky, kdy by o to opravdu nikdo nestál, ctižádost nectižádost (skutečně teď vůbec nemám na mysli žádné lechtivé radovánky, jež takovým lidem unikají a unikaly tím, že se intenzivně a ve veškerém volném, ale i nevolném, čase připravují na profesionální dráhu leštiče budov, třeba jedné nejmenované západočeské fakulty, a jejich částí, například klik, oken a podobně, zatímco jejich vrstevníci se prostě neproduktivně, mnohdy navíc i nekorektně a co horšího, netransparentně, baví).
V souvislosti s tím, že jeden pan exministr spravedlnosti prohlásil o bývalém rovněž exministrovi a navíc ještě ke všemu nynějším ministrovi v téže osobě, že je opravdu skvělý, úžasný, mistrný, ba přímo umělecký, lhář, padla v médiích také zanedbatelná zmínka o tom, že aktuální ministr spravedlnosti (jistě ne ze msty, to kdepak, ale z velmi, velmi objektivních důvodů, například za to, že nezodpovědně prozradila přísně střežené tajemství, že akademické tituly už dávno odebírat nelze) vypověděl smlouvu vysoutěženou před pouhými pár týdny advokátní kanceláři, která kritizovala jeho postup při odebírání plzeňských akademických titulů.
Zatímco třeba taková chemie dala světu spoustu krásných věcí (například celou řadu blondýnek), kauza plzeňských práv nám kromě trápení přinesla sotva pár celkem jednoduchých vtípků typu: Jaký je Váš nejoblíbenější pedagog na celém světě a proč právě nový pan děkan?
Tak nám sice naštěstí nezabili Ferdinanda, ale zato kdesi v daleké cizině chytili Tomáše a pan ministr nám zvěstoval, že šance na jeho vydání do tuzemska je tak 50:50. To by mne ovšem uklidnilo jedině tehdy, kdybych byl Tomáš P.
Ve vrcholící okurkové sezóně se zaleskly titulky: Západočeská Univerzita vzdává prohraný boj s exděkanem (ne se mnou) anebo Západočeská Univerzita obrátila a chce se s bývalým děkanem, kterého nový děkan korektně, transparentně, leč ouha, maličko protiprávně, vyhodil z práce, nějak domluvit.