yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Ačkoli jsem advokát, poskytl jsem v životě nezištně a zcela zdarma celou řadu rad, o nichž si pořád myslím, že byly dobré, a prozradil přitom i celou řadu důležitých a pravdivých informací. Například novému vedení plzeňských práv jsem poradil: Jezte ryby (je v nich fosfor, který podporuje inteligenci) a prozradil, že když žáček prvňáček prosí, aby mohl vyrazit na WC, nejde o správní řízení, takže zde neplatí třeba třicetidenní lhůta k vydání rozhodnutí (rád, vlastně nerad, bych viděl nejen školáčka, ale klidně i vysokoškoláčka, který by s pevně zaťatým chrupem vyčkával třicet dnů na doručení rozhodnutí, zda smí na WC nebo ne).
Nová doba toho přináší opravdu spoustu, mezi jinými také přestává platit řada starých osvědčených mouder, přísloví i zkušeností. Nemyslím například taková empirická cestovatelská moudra jako: Mouřenína viděti na zeleno se natírati, hrozí nebezpečí sežrání, jež navíc zhusta bývala moudry jen na jedno použití (než Vás mouřenín maskovaný za křoví skutečně sežral).
Jasně, že tyto stránky slouží ochraně absolventů plzeňských práv před nedůvodnou a odsouzeníhodnou šikanou, které se jim bohužel měrou nevídanou v civilizované společnosti dostává kupodivu právě ze strany těch, kdo berou nemalé peníze za to, aby je chránili.
Napsal mi jeden vážený kolega, že bych možná měl s tvrzeními novopečeného plzeňského vedení raději souhlasit. Ne snad, že by mohli mít pravdu, to určitě ne, ale bláznům se podle něj nemá odporovat, jinak začnou být nebezpeční.
Volby jsou (opravdu) šťastně za námi a některým z nás nezbývá, než oprášit starý dobrý středověký zvyk a jít se zase smát bláznům. Zatímco jsme totiž za plentami uvážlivě upravovali volební lístky a s napětím prožívali nebývalé volební drama, dopisové bomby hnojůvky se tentokrát docela nenápadně vydaly znovu šířit svůj specifický smrad po vlastech českých. Takže pozor, když ucítíte odporný čpavkově metanový puch, nehledejte po kapsách pukavec, ale dopis od své alma mater.
Pomalu nám končí mírně zamračený měsíc máj. Tak co kdybychom si s básníkem nostalgicky zavolali: Hynku! Viléme! Jarmilo!? Anebo, víte co, Viléme radši ne.