yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Pan premiér si v sobotu nešťastně povzdechl, že všichni jeho ministři namísto reforem předvádějí jen (cituji doslova:) tupé účetní škrty, které by on sám měl i bez kalkulačky hotové za hodinu (na rozdíl od různých starších dam sice nejsme proroci, ale tohle jsme mu ohledně některých ministrů asi přece jen mohli napovědět předem). Na druhou stranu musíme ovšem některé (kupodivu právě tytéž) pány ministry upřímně politovat, třeba proto, že mají náměstky, kteří umí perfektně spočítat, že polovina komise sestávající z předsedy, místopředsedy a tří členů je šest. Pak totiž plní úkol uspořit deset procent nákladů logicky tím, že žádají, aby rezort dostal mohutně přidáno, takže se zřejmě se zlou potážou.
Jak by se Vám líbilo, kdyby ve Vašem právnickém studiu platilo třeba tohle.
Stará zásada audiatur et altera pars (budiž slyšena i druhá strana), někdy (málokdy) též formulovaná slovy: audi alteram partem (slyš druhou stranu), znamená, že o nikom nemůže být spravedlivě rozhodnuto, aniž by se k tomu mohl vyjádřit.
Byla doba, kdy se lidé ptali: už jsi četl Shakespeara? Dnes se ptají: už jsi četl Larssona (a správná odpověď opět není: Ne, a kdo to napsal?)?
Na malý okamžik jsem se cítil jako náš pan ministr, a musím po pravdě říct, nic moc to nebylo. Ne, neděste se, že bych Vám takhle hluboko před dvaadvacátou hodinou snad chtěl líčit nějaké intimnosti, ani mne k smrti nevyděsilo, že musím potupně zemřít hlady (při mé nadváze by to naštěstí nějakou dobu trvalo), protože, ač právník, bez početného pátracího týmu kupodivu nenajdu ani jediný paragraf. Ani jsem najednou nevzplál nepřirozenou láskou k pradávným předpisům spolu se svědícím toužením je uzákonit i pro globální moderní společnost. Nic takového, jen jsem byl malou chvíli v šoku (opravdu jen malou chviličku).
V různých dobách lidé vyznávali různé hodnoty. Za časů Jindřicha VIII. si krásné ženy začerňovaly zuby, aby vypadaly bezzubé a tudíž velmi, velmi bohaté (zuby se kazily a vypadávaly po cukrovinkách, které byly nebetyčně drahé, a mladé dámy, jež na ně neměly, a proto ještě měly zuby, rády předstíraly, že na ně mají).