yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Ozval se mi kamarád, jehož zaujalo, že podle § 1012 zákoníkového návrhu zemina naplavená na břeh logicky patří vlastníkovi pobřežního pozemku a že totéž naopak nepříliš logicky platí (podle téhož paragrafu) i o přírůstcích vzniklých působením větru. Vlastní totiž zahradu u jakéhosi potoka, takže je zcela nepochybně vlastníkem pobřežního pozemku, a táže se, zda se má vydat do Afriky nebo do Mongolska a hlásit se tam o vlastnictví veškerého navátého písku?
V přehršli naprostých nesmyslů, jimiž nás jako obyčejně zahrnul náš pan hanopisník, většině z nás docela uniklo, že zřejmě nějakým nedopatřením vyzradil také dobře maskovaný (ovšem nevelký) kousek pravdy. Prozradil nám rozhorleně, ba až rozhořčeně cosi, co zejména právníci samozřejmě dávno věděli, totiž že vysoká škola vůbec není správním orgánem, ba ani žádným jiným orgánem veřejné moci, třebaže si na něj jedna z nich právě díky němu a hrstce jemu podobných už řadu měsíců velmi neúspěšně hraje.
Jak mi napsal jeden z Vás, ještě štěstí, že novopečenci nemohou podle práva zabloudit, nebo aspoň nemohou zabloudit podle návrhu nového občanského zákoníku (možná to tam strčili právě proto, že jinak jim ta pravá cesta vždycky nějak záludně unikne). Určitě víte, proč se nám (bohužel) nemohou ztratit, ale kdyby náhodou ne, dovolil jsem si odpověď nachystat do P.S.
Vida, cédéčko. Trošku neslané, nemastné, ale jinak jsem si docela pošmákl, budeme možná už brzo bručet mezi nevalnými zbytky žvýkáním kovu a plastu obroušených zubů. Aneb, hergot, já bych jedl, to CD (DVD) Dlouhý, Široký a Krátkozraký bylo tvrdé jako houžev, už to nebudu jíst, nedělá mi to dobře (ve stejnojmenné hře si sice obr Koloděj stýská nad tvrdostí báby s roštím, ale znáte to, vývoj nezastavíš).
Budoucnost, jež na nás kdesi za rohem čeká, může, ale také vůbec nemusí být růžová. Tak například svět věcí, který nás obklopuje, je dnes relativně účelně a rozumně roztříděn, a to i z právního hlediska. Rozlišujeme třeba věci, které se dají sníst, vypít nebo spálit (třeba benzín nebo pivo, respektive obráceně) a kterým říkáme spotřebitelné nebo zuživatelné, od věcí, jež se užíváním sice mohou opotřebovávat, ale nespotřebovávají se (auto se při jízdě může celkem dost opotřebovat, ale obvykle ho cestou nesníme). Dnešní občanský zákoník s tímto dělením počítá, protože třeba vypůjčit si nebo dát do nájmu lze jen věc nezuživatelnou (nespotřebitelnou). Výpůjčka i nájem totiž předpokládají po určité době obvyklého užívání věci její vrácení. A zkuste někomu vypít pivo a potom mu ho poctivě vrátit.
Jestliže někomu pomůžete, sklidíte poměrně často nevděk a obvykle na Vás ještě pokud možno co nejrychleji zapomenou. Naopak, na ty, kteří Vám škaredě ublížili, navíc zcela bezdůvodně, si docela jistě budete pamatovat, i když se zlostným skřípěním zubů a huhláním sice výstižných a pravdivých, ale většinou mládeži totálně nepřístupných označení, hodně dlouho.