yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Kdyby byl Petr Spálený kovářem („žárem výhně pak ozářen“), ukul by si vílu. Kdybych já byl kovářem, nemám nejmenší tušení, co bych si při své nešikovnosti počal, ukout pořádnou vílu by se mi totiž určitě nepovedlo, o něčem jiném ani nemluvě. Kdybych si chtěl já ukout vílu, nepochybně by mi vyšla nějaká ježibaba nebo jiný šeredný, ošklivě prorokující patvar, takže ještě štěstí, že kovářem nejsem.
Vánoce jsou obdobím, kdy si lidé mimo jiné taky hodně píší. A tak jste i mně v onom čase napsali spousty dopisů a jiných psaní, za něž moc a moc děkuji. Dovoluji si některé z nich Vám nabídnout a kajícně přitom doznávám, že jsem do práv jejich autorů neoprávněně zasáhl jednak krácením, jednak také nahrazením některých emotivních hodnotících soudů (např. šmejd) označeními citově neutrálnějšími (třeba fantasta). Například:
Tak k nám při úterku dorazilo osmdesátiprocentní zatmění naší jedinečné, opuštěné hvězdy, prý na dlouhou dobu poslední. Bohužel dopolední oblačnost na průmyslovém severu některé z nás o tuto podívanou připravila. Jakže se to ptal v nesmrtelném filmu císař Rudolf II.: Takže jsem to…? (a správná odpověď zní: Přesně tak, Vaše Veličenstvo). Aspoň v něčem jsme tedy rovni králům.
Rozhodně nejsem žádným velkým znalcem drůbeže, ačkoli se například studiu kachen věnuji celkem dlouhodobě a systematicky, ovšem pohříchu (samozřejmě zejména pro ony ubohé kachny) hlavně z hlediska mlsného strávníka (i zde však jde spíše o samostudium zaměřené na praxi bez potřebných teoretických základů). I jako pouhý kachnolog amatér a navíc samouk však musím připomenout zásadní význam kachen, a to nejen oněch poživatelných, ale klidně i docela či dokonce zcela nechutných, v moderní informační společnosti.
Tak jsme si docela spokojeně užívali: Říkej mi Bohouši, špital například celkově odporný fízl důvěrně do ucha, jak jinak, nežli Švejkovi (samozřejmě šlo o slavného špicla Bretschneidera).
Pokoj všem lidem dobré vůle (což jste Vy všichni, nebo což jsou vlastně vůbec všichni, až na pár těch zlostných novopečenských výjimek).